V rámci tematické série „Politika pro každého“ navážeme na předchozí díl a rozhodneme, které politické strany budeme považovat za strany demokratické. Bude to rychlé, protože se nabízí se pouze dvě odpovědi.

Možné přístupy

• První: každá strana účastná demokratického procesu je automaticky stranou demokratickou. I třeba strana komunistická, která ať už svým názvem nebo programem jasně cílí k demontáži demokracie.
• Druhá: pouze strany, které svým vnitřním fungování a programem splňují naší definici demokracie (viz minulý díl), lze považovat za strany demokratické.

Členové a příznivci těch prvních budou samozřejmě důrazně protestovat. Není divu, zpochybňuji tímto samou podstatu jejich existence. U ideologicky založených stran bráním dosažení jejich cíle (socialismus, komunismus, islámská republika, co já vím …), v případě stran typu podnikatelský projekt útočím na jejich živnost. Budu však neoblomný. Nikdo soudný přece nemůže čekat, že straníci uvyklí subordinanci se v kritický moment najednou vzbouří a budou bojovat za demokratické principy jak vyměnění. Tomu snad mohou věřit jen oni sami, aby si sami před sebou zachovali tvář. Dodržování demokratických pravidel na úrovni strany jako celku je tak plně jen a pouze na dobré vůli majitele strany.

Don’t worry

Výše uvedené samozřejmě nic nemění na tom, že tyto strany jsou nedílnou součástí politického systému, byť je to samozřejmě zajímavý paradox – nedemokratické strany v demokratickém režimu. A v případě ANO dokonce představují o parník nejsilnější politickou sílu v zemi. Takže i pokud některým z nás snad úplně nevoní jejich styl, nezbývá než je pro jejich politický výtlak respektovat jako regulérního hráče.

A stejně tak analogicky přívrženci těchto stran nemají důvod se cítit uraženi a opouštět PPK, protože na přínosnosti seriálu se ani pro ně nic nemění.

Příště: opustíme svět vysokozdvizdných pojmů jako je demokracie a posvítíme si slovíčka z každodenního politického provozu.