V rámci tematické série „Politika pro každého“ si ukážeme, že když dva říkají totéž, nemusí tím totéž i myslet.

Ve zlém i z neznalosti

Angličané a Američané jsou dva národy, které rozděluje společný jazyk, říká jeden letitý bonmot. Řekli byste, že se to nás – Čechů – naštěstí netýká. Ale chyba lávky. Ke zmatení jazyka sice dochází nezřídka po chladném taktickém kalkulu nebo dokonce ve zlém úmyslu, ale většinou se s ním potkáte v diskuzích, kdy obě strany mají úmysly čisté jak lilie a jsou hluboce přesvědčeny o své pravdě. Svůj slovník přejímají automaticky a bez přemýšlení z veřejného prostoru obecně nebo od svých politických elit.

Význam významu

Vraťme se ke kořenům a připomeňme si: slova nesou významy. Pokud pod stejnými slovy chápeme různé významy, nemůžeme si rozumět. Pokud si nerozumíme, nemůžeme se pochopit. Pokud se nechápeme, nemůžeme se domluvit. A to je problém. Příklady obecných termínů: demokracie, pravda, názor, lež, krádež. Příklady konkrétní a aktuální: povinná solidarita a kvóty. Ještě na některé v našem seriálu podíváme pod drobnohledem.

Výklad

Protože nemáme k dispozici žádný fyzikální zákon, na jehož základě bychom jednoznačně rozřešili, která výkladová verze je ta „správná“ a protože jazyk je živý proces, měli bychom se shodnout na společném výkladu. Pokud to nedokážeme, pak nezbývá už nic jiného, než si sami sobě při diskuzi tlumočit z jedné češtiny do druhé češtiny. Což se sice zdá být „na palici“, ale pořád lepší, než se v diskuzích zcela míjet a zvyšovat úroveň adrenalinu.

Příště: začneme s termínem periodicky aktuálním, a to povinná solidarita.