V rámci tematické série „Politika pro každého“ si ukazujeme příklady nešťastného či dokonce záměrného zmatení jazyka v politice. Pokračujeme ještě jedním příkladem z migrační tématiky.

Vnější mořská hranice

Jsou slovní spojení, která nejsou používána v politickém provozu zas až tak hojně, ale když už, tak budí velké vášně a kontroverze. A současně není snadné, a to ani při naprostém utlumení vášní, se dobrat jejich podstaty. A to je rozhodně náš dnešní případ. Název příspěvku „ochrana hranic“ je zkrácený, plná verze zní ochrana vnější mořské hranice Evropské unie. Nemám nyní rozhodně v úmyslu rozebírat vlastní téma migrace. Soustředím se pouze a jenom na to slovo „ochrana“.

Ochrana versus obrana

Všimněte si prosím úvodem, že to slovní spojení není „obrana hranice“, nýbrž „ochrana hranice“. Pravděpodobně Vám ta dvě slovíčka budou splývat a při vyslovení „ochrany“ budete intuitivně očekávat „obranu“. Ale pozor, je zde jemný významový rozdíl a za chvíli se mnou budete velmi pravděpodobně souhlasit, že volba „ochrany“ místo „obrany“ nebyla vůbec náhodná.

Privátní pohled

O ochraně (obraně) máme jasnou představu v osobním kontextu (chránit se nebo bránit se útočníkovi při potenciálním napadení), v rodinném kontextu (chránit / bránit svůj dům před nevítaným návštěvníkem) či v kontextu válečného konfliktu (chránit / bránit hranici před nepřátelskými ozbrojenými vojáky). Společným jmenovatel je určitá míra násilí, kterou musíme při ochraně vyvinout a která je všeobecně považovaná za akceptovatelnou a oprávněnou, kromě toho že je zároveň legitimní z pohledu místních právních předpisů.

Evropský pohled

To ale není případ ochrany vnější mořské hranice EU před migranty. Ti (migranti) jsou chráněni (ano, tady použito „chráněni“ zcela na místě) mezinárodními úmluvami, jejichž je EU signatářem (mořské právo, právo na azyl – velmi zjednodušeně). Jakýkoliv evropský orgán (Frontex, vojsko, policie) je tedy chtě-nechtě postaven do role pouhého asistenta, obsluhujícího migranty při příchodu do EU. Nemá tedy význam mluvit či vyzývat například Frontex k obraně, jedná se vždy a pouze „jen“ o asistenci (byť významnou a cennou), při níž násilí uplatněné proti migrantům nemá místo.

Může to být jinak?

Pokud by se Vám to snad nelíbilo, bylo by nutno nejdříve najít celoevropskou shodu na novém postoji a pak hledat cesty, jak ten nový postoj dát do souladu s existujícími právními závazky. Přesněji řečeno, jak ty stávající závazky upravit, aby odpovídaly novým potřebám. Nemusím snad zdůrazňovat, že při takovém hledání by se mohly dostat do rozporu ohledy lidskoprávní s potřebami na vnitřní bezpečnost.

Nenechte si proto namluvit, že lze snad nějakým magickým způsobem vylepšit fungování agentury Frontex tak, aby bylo zabráněno další, neřkuli masivní migraci.

Příště opustíme migrační tématiku a budeme se věnovat lhaní.