V rámci tematické série „Politika pro každého“ jsme si v minulých dílech rozebrali zrádný termín „lež“ a dnes se podíváme na termín a úkon mnohem přímočarejší, a to na „krádež“.

Krádež

Krádež je delikt kriminálního charakteru, tedy čin pod působností zákona. „Krádež“ je můj vlastní termín, jehož působnost je omezena pouze na tuto sérii. Aby se někdo necítil dotčen, tak ještě jednou zdůrazňuji, že jeho podobnost se slovem ‚Krádež‘ je čistě náhodná. Označuji jím činnosti, která se mi nelíbí a které by se – podle mého – dělat neměly, nicméně za něž do tepláků nepůjdete. Nespadají totiž pod působnost zákanoa, nýbrž dobrých mravů.

Krádež klasického střihu je pro nás v tuto chvíli nezajímavá. Ukradená peněženka, auto, Karlštejn. Vytunelované fondy, firmy s bílými koňmi atd. Pokud je pachatel nalezen a dopaden, můžete si na něj ukázat prstem. Bude obviněn, odsouzen, zavřen. Všecho přesně podle paragrafů.

Pak tu jsou krádeže velkých chlapců a dívek, co spolu mluví. To už je na hranici klasické krádeže. Prolobované zákony, daňové ráje, odsávaní zisku formou nadhodnocených služeb atd. sice spadají pod paragrafy, ale ty jsou na ně krátké.

„Krádež“

A pak tu máme „krádeže“. To jsou tahy velkých chlapců a dívek, co spolu mluví, jako prolobované zákony, daňové ráje, odsávaní zisku formou nadhodnocených služeb. Čučkaři s korunovými dluhopisy, Čapími hnízdy, dotovanými kozami. Traktoristi přes noc vzešlí, venkovští programátoři sto metrů za hranicí Prahy. Atd atd atd. Ti všichni sice také spadají pod paragrafy, ale ty jsou na ně krátké.

Jejich duchovní otcové jednoho dne vstoupí do politiky. Tím se přesunou ze stínů bezmocných paragrafů (kde byli čistí) do záře reflektorů veřejnosti a působnosti dobrých mravů. Stojí tu před Vámi, můžete si na ně sáhnout.

Vyhoďte ho z kola ven

Nebojte se vyhodit z kola ven ty, kteří se ve Vašich očích provinili. Máte to jako voliči ve svých rukou. Nepromeškejte žádnou příležitost, nikdo jiný to za Vás neudělá!

Skalní pragmatici budou křičet: to nebyla jejich chyba. To je chyba zákonů, kdyby byly dokonalejší, nemohli by dělat to, co dělají. Ne, zákony budou vždy krok pozadu za porušovateli. Měli bychom chtít za své politické reprentanty ty, kteří ukazují, jak to dělat správně a ne šíbry, kteří vždy najdou nějakou tu skulinku. Řekněte ne „zlodějům“!

Příště už opustíme terminologický svět a posvítíme si na jiné základní stavební kameny politiky, na voliče.