V rámci tematické série „Politika pro každého“ si rozebíráme hru zvanou politika na prvočinitele. V životě vystupujeme v řadě rolí a jedna z nich (ne úplně dobrovolná) je role občana – voliče. Rozškatulkujeme si je do typizovaných kategorií, jakkoliv jsme si vědomi, že každý jeden konkrétní volič bude spíše jejich kombinací, než že by zapadl přesně do některé předpřipravené škatulky. Předem Vás ujišťuji, že prostřednictvím žádné škatulky nebudete cílem mé dehonestace. Nicméně každá má své důsledky, které je třeba přijmout a proto Vám některé budu muset důrazně nedoporučit.

Víra

Začneme voličem víry. Termín víra nepoužívám ve významu nějakého světového náboženství jako křesťanství nebo islám, nýbrž ve významu „věřit v něco“. To něco může být jakékoliv tvrzení. Třeba „Země je placatá“ nebo „Andrej Babiš je už tak bohatý, že politiku nepotřebuje k ještě většímu obohacení“. Dokud je pro Vás toto tvrzení pouze jen vítaným faktem, s kterým sice často operujete, ale současně jste o něm ochotni diskutovat, konfrontovat ho s fakty, revidovat ho atd., pak se rozhodně nejedná o víru v něco. Ale v okamžiku, kdy se pro Vás stane faktem neměnným, nezpochybnitelným a nevyvratitelným a jehož pouhé zpochybňování Vás rozčiluje a uráží, v tom okamžiku už neoperujete s „faktem“ nebo „hypotézou“, ale jste v té věci pod vlivem víry.

Víra v politické teze

Víra sama o sobě není nic špatného. Někteří lidé potřebují v něco věřit. Například v „Boha“. Pokud zrovna Vy nemáte potřebu konkrétně této víry, nehleďte k věřícím s despektem, protože mezi nimi najdete významné světové mozky současnosti i minulosti. Oba dva postoje, věřící i nevěřící, jsou navíc vůči politice zcela nekolizní. To, co se však snadno kolizním může stát, je víra v politické teze. Taková víra sice spolehlivě přinese klid Vaší duši, ale stejně spolehlivě Vás odvede od kvalitnějšího přízemního života pozemského.

Hypotézy jsou zpochybnitelné

Pokud se totiž budete každé ráno probouzet s optimismem do nového dne díky víře, že Země je placatá, nebudete si možná úplně rozumět s ortodoxními fyziky, ale nebude Vás to odvádět od prosazování svých hodnot a zájmů v politice. Politika je totiž založená na soutěži politiků, v té soutěži musíte oněm politikům měřit a to měřit kriticky. A kritické myšlení je s vírou v přímém rozporu. PPK proto doporučuje: věřte si v cokoli, ale jen ne v nějaké politické teze. Ty si raději převeďte do kategorie „hypotézy“. O hypotézách je totiž možné – na rozdíl od předmětu víry – diskutovat, podrobovat je kritickému pohledu či je dokonce odvrhnout jako nepravdivé.

Příště se podíváme na voliče osobností.