V rámci tematické série „Politika pro každého“ škatulkujeme voliče podle vlivu, který je určující pro jejich chování. Po voličích osobností se dnes podíváme na voliče emocí.

Evoluce

Emocemi nás vybavila v průběhů miliónů let evoluce. Zatímco při napadení šavlozubým tygrem nebo při výběru partnera jsou k nezaplacení, v otázkách politických jsou značně kontraproduktivní. Politika v demokratickém zřízení je totiž evolučně velmi mladý vliv, tudíž ještě nemáme ve svých kebulích naprogramované ty správné reakce.

Milujeme emoce

Emoce má každý a jejich vlivu se zcela a vědomě neubrání ani chladnokrevný agent 007. Dobře si proto rozmyslete, máte-li kromě emocí i jiné potřeby, než si je pustíte k tělu. Politici totiž emoce milují. Tedy ne svoje, ale ty Vaše emoce. Vyrobit emoci je totiž snazší než třeba realizovat důchodovou reformu či transformovat ekonomiku.

Sympatie, strach, škodolibá radost, závist, vztek: JFK byl sympatický fešák. Mám strach, že Drahoš jako prezident zaplaví zemi migranty. Jen ať Pražákům praskne ze zvolení Zemana žilka! Mámo, máme sice pořád na hřbetě tři exekuce, ale ti prevíti živnostenský teď díky EET utřou! Pětikoalice mě naštvala, tak budu natruc volit Babiše, ať demolice vidí, zač je toho loket! To bylo jen pár příkladů emocí.

A není to málo, Antone Pavloviči?

Prožili a užili jste si svou emoci? Pokud byla Vaší jedinou potřebou jen ta emoce, pak skvělé. Emoce uspokojeny, politik dostane svou odměnu za dobře odvedenou práci ve formě přízně a hlasu, ale veškerý další užitek žádný. Chtěli jste opravdu ochránit před migranty, dostupnější bydlení nebo vyšší výdaje státu v sociální oblast? Sorry, to nebylo součástí dodaného produktu, vy jste požadovali pouze a jenom tu emoci a tu jako jedinou jste také dostali.

Proto se vkrádá kacířská myšlenka: nebylo by lepší si pro svůj denní příval emocí pustit „Ordinaci v růžovém altánu“ nebo „Masakr motorovou pilou VII“ a v případě politiky emoce odložit stranou? Rozhodnutí je jen a jen na Vás

Příště se podíváme na voliče racionálního.