V rámci tematické série „Politika pro každého“ jsme si v minulých dílech vyprofilovali typy voličů a nyní se zamyslíme, jak omezujícím pro roli voliče „racionálního“ nebo dokonce „analyzujícího“ může být to, co si nosíme pod čepicí.

Nikdo nejsme dokonalý

Kdo z Vás si někdy neřekl: Božínku, jak mohou volit toho Babiše (pětikoalici, Okamuru, doplňte si sami …), ti snad musí být úplně blbí! Takový výrok ovšem svědčí více o vlastní frustraci z nepochopení jejich myšlenkových pochodů, než že bychom ho mohli brát jako objektivní hodnocení něčí inteligence. O rozložení inteligence ve společnosti naštěstí nerozhodujeme my nebo vzdělávací systém, nýbrž příroda. My to rozložení můžeme maximálně popsat, po vzoru pana Gausse. Opravdu chytrých a neskutečně hloupých je objektivně velmi málo. Navíc ti opravdu chytří se většinou za chytré neoznačují a naopak nikdo o sobě neřekne, že je hloupý. Můžeme se tedy klidně odpíchnout s neutrálním konstatováním, které nikoho neurazí, že každý jsme nějak – více nebo méně – chytří.

Vyhoďte ho z kola ven – nebo ne?

Mohlo by se zdát, že – technicky vzato – na typ voliče „volič racionální“ nebo dokonce „volič analyzující“ je nezbytná určitá minimální úroveň inteligence a bez ní jste chtě nechtě omezeni jen na typy jako „volič emocionální“ nebo „volič víry“. Kupodivu tomu tak není. Není totiž podstatné, jak moc jste chytří, ale jak jste ochotni zapojit to, co jste dostali od přírody k dispozici.

Chytřejší člověk má bezesporu výhodu. Ale každý, kdo je ochoten přiznat si své limity, to může kompenzovat a dojít si pro radu či názor k někomu chytřejšímu, než je on sám. Nejlépe k někomu ve svém blízkém okolí, komu může věřit, že opravdu radí a ne jen houpá. Takže i skladník ve šroubárně nebo toaletářka mohou být (docela) sofistikovaným voličem a tím důstojným soupeřem politiků!

Čím méně, tím lépe

Navíc je zde zajímavý paradox: čím jste chytřejší, tím menší počet lidí je v pomyslné Gaussově křivce nad Vámi a tím méně chytřejších lidí máte potenciálně k dispozici pro dobrou radu. Naopak, jste-li relativně málo chytrý (pozor, to neznamená hloupý), máte takových lidí k dispozici mnoho a snáze si najdete někoho, kdo Vám podá pomocnou ruku (v tomto případě spíše názor, že).

Jak vidíte, úroveň inteligence každého jednoho konkrétního jedince není žádnou překážkou v účasti na politickém procesu. Jde jen o schopnost přiznat si svoje limity a ochotu investovat nějaký čas a úsilí.

Protože (naštěstí) naše zamyšlení nepřineslo žádnou stopku v rozletu, nebudeme se držet při zemi a podíváme se příště na samotný pomyslný vrchol přemýšlení, tedy na vědu.