V rámci tematické série „Politika pro každého“ jsme si v minulých dílech ujasňovali a vážili svoje zájmy a nyní se podíváme, kterými cestami k nám proudí informace, na základě kterých se rozhodujeme.

Úroveň našeho úsudku je odvislá od kvality informací, se kterými pracujeme. Z pochybných informací, neřkuli blábolů, nesestaví věrný obraz světa ani Einstein. Taková kvalita informace se ale neměří snadno. Dokud na ni nebudeme mít v mobilu spolehlivou apku, zkusme na to jít oklikou přes nepřímé indicie a volbou vhodné strategie.

Strategie

Na nejobecnější úrovni se nám nabízejí čtyři strategie přístupu k informacím: nepřijímat nic, konzumovat všechno, nechat si selektivně vybrat a sám si selektivně vybírat. První Vám přinese duševní vyrovnanost, ale není ani za mák užitečná. Druhá sice je užitečná, ale zároveň nepraktická. Třetí je pohodlná, ale budete zaručeně někomu za blbce. Poslední Vás připraví o duševní rovnováhu, ale budete zase svým pánem. A teď si vyberte!

Cena a dostupnost

Informace je zboží svého druhu. Pokud je to levné (nebo dokonce zadarmo), přistupujme k tomu obezřetně. Pokud je to naopak drahé (čili přinejmenším placené), nemusí to ještě být zaručeně kvalitní. Co je dostupné (mainstream), nemusí být nutně jen propaganda. Vykutáte-li to z hlubokých útrob Internetu, ještě neznamená, že to nemůže obsahovat samé nesmysly. Dva příklady za všechny: veřejnoprávní média nejsou zadarmo, regulérně si je platíte. Sociální sítě nejsou zadarmo, platíte za ně svým soukromím.

Test

Představte si: jdete po ulici a tu uvidíte na chodníku pěkný, byť trochu mastný papír. Seberete ho, rozbalíte a co tam nenajdete: salám. Hned jedno kolečko ochutnáte. Zajímavá, neobvyklá chuť – tož vezmu ho domů rodině. Po cestě ještě zazvoníte u souseda a rozdělíte se s ním. Soused dobře ví, že kamarád by mu přece nic špatného nepřinesl. – Je to Váš případ?

Důvěryhodnost

Důvěryhodnost informačního zdroje začíná u fyzické osoby. U někoho, na koho si můžete sáhnout. Někoho, kdo má svou profesní historii. Někoho, kdo riskuje ztrátu toho nejcennějšího, co jako autor má: svou pověst. Důvěryhodná média si pak nasmlouvávají důvěryhodné autory.

Názorová profilace

To, že máme důvěryhodný zdroj, který nás prokazatelně nehoupe, ještě neznamená, že se nám svět bude jevit křišťálově průzračným. Přichází na řadu spolužití objektivity a názorů. Nepleťme si zpravodajství (fakta) a komentáře (názory). I důvěryhodný autor má své názory. I důvěryhodná média mají své názory a proto najdete média názorově nachýlené „doleva“ (jako třeba Respekt) nebo média nachýlené „doprava“ (jako třeba Reflex).

Pokud je to autor „širokopásmový“, pak v zásadě nedělá nic jiného, než co byste dělali Vy, kdybyste dostali nějaké téma ke zpracování. Jen si na to najde více času a má za sebou nějaké ty zkušenosti. Autor není ovšem není Bůh. I když je to autor – expert na danou oblast, stejně žije v nějakém ekosystému a názorové bublině, které ho ovlivňují. Navíc každý autor se může mýlit.

Shrnutí

Vyberte si tedy strategii blízkou Vašemu naturelu, mějte na paměti výše uvedené překážky a vzpomeňte památné věty Bílé paní: Věř, ale komu věříš, tomu měř.

Příště se podíváme na téma, jehož název bude mírně matoucí – na volbu. A nemám tím opravdu na mysli volby.