V rámci tematické série „Politika pro každého“ jsme si v minulém díle analyzovali naše rozhodování při volbě svých zástupců v politice a dnes se zamyslíme, jaké typy politiků se nám pro volbu vlastně nabízejí.

Není politik jako politik, každý je jiný, stejně jako je každý volič jiný. Zkusme nicméně hledat, co mají někteří politici společného, abychom je rozřadili do skupin a pak se zamysleli, zda-li některé skupiny jsou pro nás – voliče – přínosnější než skupiny jiné. Použijeme pro začátek jen dvě kritéria: jejich schopnosti a jejich profesní historii.

Schopnosti.

Pohledem do sociálních sítí a poslechem hospodských analýz máme záhy jasno – neschopní jsou všichni bez rozdílu! Variací na to samé jsou odsudky opozičních politiků („vláda je neschopná“) nebo vládních politiků („opozice je neschopná“) směrem ke svým protějškům. Takže pokud Vy sami nemáte hluboký vhled do oblasti, kde je ten či onen politik aktivní, jsme odkázáni na hodnocení komentátorů politické scény a ani ti nebývají často jednotní. Takže tudy cesta nevede, to jsme si moc nepomohli.

Profesní historie.

• Politik – expert. Nejžádanějším se na první pohled jeví politik – expert. Svému oboru věnoval celý svůj dosavadní život, dosáhl významných profesních met a od zítřka bude tudíž činit jen samá kvalifikovaná rozhodnutí. Skvělé. Má to však své háčky. Například: politik činí politická rozhodnutí a pro ty potřebuje širokou podporu, což je obor, který mu je zatím zcela cizí. Nebo: i expert má své politické postoje, které se mohou promítnou do jeho expertního názoru.
• Politik – podnikatel. Kontroverzní volba. Dosáhl významných úspěchů ve svém podnikání, je tedy předpoklad, že jako manažer zvládne organizovat a řídit i správu věcí veřejných. Na druhou stranu, má ve svém oboru pochopitelně své zájmy a je zde riziko, že uděláme kozla zahradníkem. Současně platí, že stát není firma a nelze ho řídit navlas stejně jako firmu.
• Politik kariérní. To bude asi nejopovrhovanější typ politika. Kam až nám paměť sahá, byl vždy politikem. Nikdy nikde jinde nepracoval. Případně pracoval, nicméně ve státním nebo neziskovém sektoru, takže o životě v komerční sféře má jen velmi mlhavé představy. Ale na druhou stranu, zase má zmáknutou tu politiku.
• Politik – nahodilý kolemjdoucí. Není ani hloupý, ani v práci neschopný, jen ve svém profesním životě nedosáhl žádných omračujících výsledků. Nyní jen využil příležitosti, která se mu naskytla. V politice sice nemá žádné zkušenosti, ale na druhou stranu s sebou netáhne zátěž služeb, protislužeb a závazků jako kariérní politik. Není sice na žádnou oblast správy státu expert, ale dokáže si přidělený rezort nahrubo nastudovat, tak jak nastudovával nové oblasti ve své profesní kariéře.

Co tedy s tím?

Který typ politika tedy bude pro nás ten nejvítanější? Politik „expert“, politik „kariérní“ či snad politik „nahodilý kolemjdoucí“? Každý má svoje přednosti a svoje mouchy. Můj pohled je následující: nechť jsou v politice namíchány typy všechny. Namícháni v poměru, na který bude zřejmě co volič – to názor, ale hlavně ať není ta skladba jednobarevná, to by byla ta nejhorší varianta.

Příště se podíváme na geopolitiku.