To je těžší otázka, než by se mohlo na první pohled zdát. Někdy není snadné dopátrat se motivů vlastního jednaní. Proč spíše dělat něco než nedělat nic, kdy nedělat nic se zjevně jeví jednodušším a energeticky méně náročnějším? Že by krize středního věku: ne, tu periodu jsem už propásl. Bilancovaní před smrtí: ne, to se zdá být v mém věku přece jen předčasné. Dokázat si, že ještě jakž takž držím krok s dobou? Možná. Zanechat po sobě nějakou stopu, otisk nebo alespoň rýhu? Určitě. Pokud by snad byly v pozadí ještě jiné důvody z kategorie „chvályhodné až šlechetné“, pak o nich pomlčím, neb tyto pohnutky by měly sami koukat z vlastního díla a Vám doporučuji zvýšenou obezřetnost vůči každému, kdo je hlasitě deklaruje předem.

Dobře tedy, rozhodl jsem se dělat něco a teď jen zbývá vybrat to něco. Něco současného. Co takhle se vrhnout do vod nezřízeného života na sociálních sítích? Ne, v žádném případě, na to jsem příliš usedlý a staromódní. Co takhle blog? Zní to (snad) moderně, mohlo by to být krotké a nenáročné. Samozřejmě i takový blog může mít svá úskalí. Jedno je zřejmé. Může se stát, že mi tam polezou lidé a budou mne otravovat. Nicméně, to je řešitelné; nemusím o blogu nikomu říkat. A kromě toho, zakázal jsem komentáře.

Slušelo by se asi závěrem říci něco jako: vítejte na mém blogu, vážený návštěvníku. Ale to (jak už asi tušíte) nebude náš případ. Nejste zde vítáni, maximálně budete trpěni. Tento blog tu totiz není pro Vás, ale pro mne. To aby bylo od začátku jasno. Na oplátku slibuji, že tady nebudeme strašit věčně. Ani já, ani můj blog. Blog je cíleně bez reklam, neboť je určený k přemýšlení a ne k nakupování, tudíž musí být poskytovateli prostředí řádně placen. Každá další platba je tedy současně potenciálním dnem smrti blogu, viz počítadlo. Datum své smrti neznám, tudíž ji nemohu odpočítávat. Ale něco mi říká, ze ji nepřehlédnu a že budu mít jiné starosti, než předplácet blog. A protože se v naší rodině tyto nemilé záležitosti řeší žehem, mohu chodit po matičce zemi s dobrým pocitem, že o úklid po mně i blogu je postaráno. V případě blogu dokonce zcela ekologicky; u mne se to neobejde bez určitých CO2 emisí, proto ještě zvážím předplacení emisní povolenky, abych po sobě zanechal čistý stůl.