Tento typ je nejvyšší vývojovou formou druhu Homo Volič. Už jsme si ho načrtli v předcházejícím příspěvku, takže nyní už jen telegraficky: volič analyzující se nespokojí s podanou informací, ale klade doplňující kritické otázky. Hromadí dostupné střípky, abych z nich složil celkový obraz. Pokud nějaký střípek nezapadá do skládanky, obrací ho neustále v ruce, hledá jeho alternativní verze a je nespokojen, dokud výsledek není harmonický a prostý nesrovnalostí.

Přestože se jedná o proces pro něj přirozený a chtěný, pracovní stav skládaného obrazu bývá typicky frustrující. A úspěch ve smyslu ‚výsledný obraz = realita‘ je ve hvězdách. Je tomu tak z různých důvodů: I zcela jednoduché záležitosti mohou být doprovázeny rozpornými fakty, ať už z důvodu nepřesností, chyb či zlého úmyslu. Část informací nemusí být veřejně dostupná. Informací může být tolik, že všechny jsou nezpracovatelné a je třeba se soustředit jen na ty podstatné, přičemž není zřejmé, které to jsou. Svět obecně je velmi komplexní prostředí. Analyzující nemají pod čepicí nekonečnou výkonovou kapacitu a navíc každý jinou. Nicméně, výsledek je – ať už se zdařilo více či méně – pořád o řád lepší, než u přístupu intuitivního. Navíc jsou zde zajímavé vedlejší efekty.

Například ten, že pro populistické politiky je tento typ voliče noční můrou. Jsou to totiž voliči, kteří mají jasno ve svých hodnotách a průběžně přehodnocují své zájmy tak, aby věrněji odrážely jejich hodnoty. Nespokojí se s předhozenou kostí a žádají i maso. Pokud by takoví voliči byli všichni nebo alespoň jich byl nadkritický počet, pak v určitém okamžiku by pro populistického politika bylo snazší a schůdnější slibovat reálné a své sliby plnit, než vkládat energii do marketingu emocí a vzdušných zámků. Tolik jich samozřejmě ani zdaleka není, ale jsou hlasití a neodbytní a tím hází písek do jinak zaběhlého marketingového soukolí. Tedy přesněji řečeno, tak tomu bývalo ještě nedávno. Dnes už je skupina voličů typu „víra a emoce“ tak velká, že stačí takového politika uživit do konce jeho života, ať už si ostatní plkají co chtějí. Což opět není nic proti nim, mají své hodnoty a dostávají je.

Tento příspěvek je prvním z těch, které už pro voliče kategorie „víra a emoce“ nebudou mít tak velký přínos. Ale ještě nás prosím neopouštějte a ponechte pootevřená vrátka pro případný přechod či alespoň ochutnávku kategorií „racionalita a analýza“.