Bývá zvykem, že se čtenářům hned na úvod naznačí široké horizonty toho, co je čeká a na co se mohou těšit. Obrazotvornost pracuje na plné obrátky a mlsní čtenáři netrpělivěji čekají na první příspěvky. To je ovšem hrubá chyba. Nutně pak přicházejí opakující se fáze očekávání a zklamání. O nějaké čtenářské spokojenosti nemůže být ani řeči. Každý blogger – novic by měl vědět, že míra spokojenosti je dána čistě poměrem mezi očekáváním a realitou. Čím vyšší očekávaní, tím větší zklamání a naopak čím nižší očekávání, tím větší je pak úspěch. Je to prostá aritmetika. A očekávání můžeme snadno řídit. A já, pokud mám mít vůbec nějaké čtenáře, pak jen maximálně spokojené.

Takže: od tohoto blogu neočekávejte vůbec, ale vůbec nic. Zapomeňte na autory, kteří píšou proto, že mají originální myšlenky a chtějí se o ně podělit. Já žádné originální myšlenky nemám. Jednak jsem od přírody líný, myšlení je činnost namáhavá a proto k myšlení nasazuji s rozvahou. Navíc se mi originální myšlenky vyhýbají, i když opravdu zaberu. Tím ale nejsem žádná černá vrána, takových je nás spousta a zrovna v politice často na významných postech.

Z pohledu myšlenek si rozděluji lidi na tvořiče, sběratele a konzumenty. Já jsem se právě rozhodl přestoupit z „konzumenta“ do vyšší váhové kategorie „sběratel“. Na tomto blogu tedy sice najdete jen samá zřejmá, známá a triviální tvrzení, ovšem poskládaná do systému, který snad může být zajímavý. Posuďte sami.