Politika je běžnou součástí našich soukromých životů, politiku v nějaké formě děláme takřka denně.

Spěcháte na autobus, nechcete přijít pozdě na schůzku. Ale ten prevít dnes přijel dříve, vidíte ho v dálce a je jasné, že klidnou chůzí ho už nestihnete. Hodnotíte situaci: na silnici před Vámi je silný provoz a Váš nejlepší čas na stovku v jehlových podpatcích, kostýmku, navíc s deštníkem, je vysoko nad potřebných 10s. Pravděpodobnost dostihnutí dopravního prostředku nízká, důležitost schůzky vysoká, rizika nemalá. Děláte bleskově politické rozhodnutí a vyrážíte. Výborně! Právě jste převzala politickou odpovědnost, rozhodla se mezi více variantami a hrdinně ponesete důsledky svého vlastního rozhodnutí.

Jiný příklad: právě jste si koupil novou elektronickou hračku, ne úplně levnou. Čestné a sportovní by bylo se s přírůstkem doma partnerovi pochlubit. Ale ne, Vy ten okamžik načasujete na příští měsíc, kdy očekáváte roční odměny, ve kterých se výdaj ztratí. A Vaše interpretace bude, že to byly stejně neplánované peníze „navíc“, takže jste vlastně tak jako tak „vydělali“, že. Právě jste projevili politický talent v oboru fiskální odpovědnosti.

Poslední příklad: v zaměstnání se rozhoduje, tak jako každý rok, kdo to „odnese“ a zůstane přes jarní prázdniny v práci, zatímco ostatní si budou užívat dovolené. Obcházíte kolegy, testujete jejich pozice, domlouváte podporu, nabízíte protislužby. Čistočistá politika, byl by z Vás dobrý předseda poslaneckého klubu!

Jsou to příklady každodenní „soukromé“ politiky a určitě vymyslíte jiné, bližší Vašemu životu. Politiku děláte při rozhodování o vlastní osobě, v úzkém kruhu rodiny nebo v širším kruhu na pracoviště nebo mezi přáteli. Ta „velká“ se od té Vaší možná liší počtem lidí, kteří jsou do ní zapojeni, nepřehledností vazeb, skrytými motivacemi, urputností boje a neosobním přístupem. Ale princip je stejný, nic neznámého.

Viděno touto optikou, nemělo by Vás pak vůbec překvapit, že když se lidé dostanou do velké politiky, tak dělají – světe div se – politiku. Kdybyste byli na jejich místě, dělali byste ji také. Možná lepší, možná horší. Omlouvám se tady všem Matkách Terezám a Mirkům Dušínům, kteří slouží veřejnosti jak nejlépe umí a to nemyslím vůbec ironicky. Ale předpokládat, že jich je ve společnosti většina a jejich výkvět se nějakým zázračným mechanismem objeví na pozicích politiků je, hodně mírně řečeno, nerealistické. Proto bude především záležet na zpětné vazbě od veřejnosti, která Vás – v roli politika – bude regulovat. Když to v rodinné politice přeženete s fiskální (ne)odpovědností, tak se Vám taky může stát, že Vám manželka postaví kufry za dveře a pořídí si fiskálně odpovědnějšího partnera. Aby to nedošlo tak daleko, musí Vám partner dávat signály, jak je s Vámi spokojen a Vy je musíte vnímat a své jednání podle nich korigovat. Obdobně ve velké politice, máme-li nekvalitní politiky, pak je to signálem, že dělají špatnou práci obě strany. Jak my (lidé v roli občanů), taky oni (lidé v roli politiků). Ale protože my nejsme oni, měli bychom se soustředit především na sebe a naší práci v roli občanů.

Dopracovali jsme se tedy k samým dobrým zprávám: politiku jako princip důvěrně známe. Není tedy důvod, abyste si na politiku nemohli udělat kvalifikovaný názor z pozice občana – pozorovatele anebo ji dokonce ovlivňovali z pozice občana – voliče. Praktická politika nás sice občas frustruje, ale neděláme nad ní kříž, neb si jsme vědomi, že se nejedná o chybu systému, nýbrž o jeho vlastnost. Jací jsme my, taková je politika. A to nejlepší nakonec: chceme-li mít lepší politiku, víme jak na to: začneme od sebe.