Výše uvedená slova jsou v politice hodně frekventované termíny a já s nimi budu také operovat, proto si na ně posvítíme. V žádném případě však nebudeme popírat existenci samotné kategorie „pravda“, maximálně připustíme, že může být v jednom určitém konkrétním případě nesnadné od sebe pravdu a lež odlišit.

Rozšiřme si nejdříve zkoumané termíny na řadu fakt – pravda – nepravda – lež.

Fakt je tvrzení, o jehož platnosti není pochyb. Příklad: Země je kulatá. To je odvážné tvrzení! Budeme ho vědecky zkoumat, pozorovat, měřit, pořádat konference, vyvracet protiargumenty, oblétávat planetu družicí. Počkáme, až odejdou do profesního důchodu nejhorlivější odpůrci, necháme sednout zvířený prach a po pár desítkách nebo stovkách let konečně vyřkneme konečný verdikt: Země je kulatá, to je neoddiskutovatelný fakt!

Jenže my nejsme přírodní vědci, ale politologové (byť amatérští). Nezajímají nás fyzikální procesy, ale lidé v roli politiků a rozhodně nemáme stovky let času. Postavíme se tedy k faktům intuitivně a ve většině případů nepochybíme. Příklady: včera bylo úterý (protože to říká kalendář), proběhla lánská schůzka u prezidenta Zemana (protože jí potvrzují někteří její účastnící) nebo ministr vnitra Hamáček organizoval cestu do Moskvy (protože to potvrzuje řada svědků).

Tato fakta politici komentují svými výroky. Výroky porovnáváme se známými fakty a nad výroky posléze vynášíme soudy jako „to je pravda“ nebo „to je lež“. Na základě těchto soudů si pak oceníme politika, v závislosti na našem hodnotovém znaménku. Řekneme „není důvěryhodný“ nebo naopak „to je ale pašák“.

Například Michal Hašek výrokem „Žádná schůzka neproběhla“ lhal přímo ukázkově, jak když tiskne. Nejmenších pochyb není ani u premiéra Andreje Babiše, který do kamery jednou říká kategoricky „s Čapím hnízdem nemám nic společného“ a podruhé stejně kategoricky „na Čapí hnízdo jsem pyšný“. Tady se ani nemusíme namáhat s dohledáváním faktů, protože máme před sebou dva výroky, které jsou v přímém a do očí bijícím rozporu.

Situace ale nemusí být takto černobílá. Například se zeptáme politika, kdy proběhla lánská schůzka a on odpoví „ve středu“. To neodpovídá faktu, protože to ve skutečnosti bylo v úterý a měli bychom tedy tendenci říct „politik lže“. Možná skutečně záměrně mlží, ale možná se jenom spletl, protože má nabitý kalendář a všechno – a navíc do detailu – v hlavě neudrží. Pokud by tomu tak bylo, pak korektnější je říct „to je nepravda“ a v rámci kategorie „nepravda“ to mohl být omyl nebo nepřesnost.

Jiný příklad, kdy prezident Miloš Zeman říká: „Peroutkův článek Hitler je gentleman jsem viděl, byl takhle vlevo dole.“ Ovšem článek se ani po letech hledání nenašel, takže můžeme s vysokou mírou pravděpodobnosti konstatovat, že neexistuje. Lže Zeman? Možná, ale stejně tak se mu mohl dostat do rukou výtisk, podvržený kdysi gestapem, který po letech na chvíli vyplaval a pak zase nenávratně zmizel v propadlišti dějin. Pokud by tomu tak bylo, Zemanův výrok není lež, nýbrž omyl – chybný výklad – nepozornost, dosaďte si sami. Prosím pozor, já tady nepředkládám důkladnou analýzu okolností jednotlivých výroků, jen objasňuji princip pravda – lež. A už vůbec nevynáším nad zainteresovanými politiky soudy, to už je na Vás. Vaše hodnocení může být „mýlil se, ale měl to uznat a omluvit se“ nebo naopak „všem jim pěkně zvednul tlak a ještě získal roky mediální pozornosti“.

Ještě zamotanější příklad, tentokrát vykonstruovaný: ministr financí řekne „Přidali jsme důchodcům 1500 Kč.“ Jak to je? My jako stát ano, stát jim přidal 1500. My jako vláda částečně, protože 1000 přidal valorizační zákon a jen 500 my. My jako zákonodárná strana vůbec nic, přestože nejčistší řešení by bylo změnit valorizační schéma pro všechny budoucí případy. Byla to lež? Třeba ministra financí jeho podřízení jen špatně informovaly. No nezní to moc přesvědčivě. Byla to čistokrevná lež? Rozhodně ne, ve výroku, kdybychom ho rozřezali na kousky, jsou některé části pravdivé. Byl to manipulativní výrok? Nabízí se to. Takže v kategorii „nepravda“ si musíme ještě přidat variantu manipulace.

Poslední překážka ve hře „pravda – lež“ může být v nepřesnosti, s jakou definujeme „fakt“. Definice „Hamáček organizoval cestu do Moskvy“ se od definice „Hamáček na oko organizoval cestu do Moskvy“ se liší jen v pár písmenkách, ale dramaticky významem. Může se stát, a taky se to stává, že si každý jeden komentující politik vyberu tu definici, která se mu hodí a důsledkem je naprostá ztráta Vašeho času, protože každý mluví o něčem jiném.

Čím nepřesnější je definice našeho „faktu“, tím je i větší prostor pro alternativní výklady, které nejsou cíleně klamné, jen kombinují z nejednoznačných podkladů. Přidejme si tedy ještě kategorii odlišný výklad.

A kdybychom chtěli téma „pravda – lež“ vytěžit úplně do mrtě, pak bychom se zamysleli nad motivy lidí, kteří lžou. Modelový příklad: lékař má před sebou zprávu, která říká, že pacient do měsíce zemře. Lékař ale pacientovi slíbí ještě léta života a ten díky tomu prožije plnohodnotně svůj poslední měsíc. Lhal lékař? Lhal, byla to lež jako věž. Máte pro ni pochopení? Možná, je to přinejmenším na zváženou. Arcilotr Hašek lhal, ale můžete mít pochopení pro prekérní situaci, ve které se ocitl, kdy (třeba) musel volit mezi porušením slibu a lhaním. A co ten náš hypotetický ministr financí? Jaká byla jeho motivace – nemohl to být prospěch? A pokud to byl prospěch, nebyla by pak jeho účelová manipulace jiná kvalitativní kategorie než lékařova lež?

A úplně poslední dovětek: slovo „lež“ má silný negativní emocionální náboj. Takže často můžeme v politických diskusích slyšet „lže“ místo „mýlí se“ nebo „není to pravda“ nebo dokonce zcela neutrálního „je to takhle“.

Čili, zpět k tématu, lež je vědomě vyřčená nepravda. Někdy je to „vědomě – nevědomě“ křišťálově průhledné, jindy zase zahalené v mlze nejistoty. Buď jak buď, asi není rozumné na základě jedné jednojedinné situace házet politika přes palubu. A na druhou stranu, pokud narazíte u politika na zamlžený výrok jednou, podruhé, popáté, tak to asi nebude náhoda. A to ani nemluvě o politikovi, který lže, kudy chodí.

Nenechme se proto ovlivnit a sami si posuňme pomyslné šoupátko na ose „pravda – odlišný výklad – nepřesnost – omyl – cílené zkreslení – manipulace – lež“ do odpovídající polohy, abychom na jedné straně nikoho nepoškodili a na straně druhé nebyli za hlupáky.