Nebojte, nehodlám zde nahrazovat výkladový slovník. Ale je ještě jeden termín, který budu používat a jehož význam není intuitivní. ‚Krást‘ je něco vzít, sebrat, stopit, čórnout, je to delikt kriminálního charakteru a je to čin pod působností zákona. To je jasné. „Krást“ je můj termín, jehož platnost je omezena pouze na tento blog. Jeho podobnost se slovem ‚krást‘ je čistě náhodná. Používám ho jako označení činnosti, která se mi nelíbí a která by se – podle mého – dělat neměla, nicméně za niž – ve většině případů – do tepláků nepůjdete. Spadá totiž pod působnost dobrých mravů.

S krádeží se se setkáváme v našich životech v různých podobách. V obchodě se otočíte a necháte na chvilku vozík bez dozoru. Poberta se zmocní Vaší kabelky a prchá. Zoufale za ním voláte, že máte v peněžence celý důchod, ale málo platné, nedbá toho a už je fuč. Nicméně ho brzy chytí, jedná se o známého recidivistu. Takže, někdo Vás připravil Vás o fyzickou peněženku a peníze, které jste ještě nedávno držela v ruce, už nemáte. Toho ‚někdo‘ znáte, je ztotožněn, můžete si na něj při konfrontaci doslova sáhnout a přetáhnout ho deštníkem jako alespoň drobnou satisfakci. Půjde před soud, bude obviněn, odsouzen, zavřen.

To byl příklad staré, dobré, klasické krádeže, provedené zlodějem – čučkařem. Porovnejme to s modernizovanou verzí: podnikatel si zřídí firmu na likvidaci odpadu. Nabere zakázky, zinkasuje peníze, všelijaké ty fujtajbly naveze do pronajaté haly a posléze zmizí. Odpady bude muset zlikvidovat stát nebo obec na své náklady, tedy za Vaše peníze. Povšimněte si rozdílů: přišli jste o peníze, které jste nikdy neměli v ruce. Zlodějovi nebudete nikdy stát tváří v tvář, protože nejste formálně mezi poškozenými. Co je naopak stejné: až ho chytí, obviní a odsoudí, tak půjde sedět.

A konečně modelový příklad z kategorie, která nás bude zajímat nejvíce: Stát vypíše dotace, podporující zaměstnanost na venkově. Podnikatel X má softwarovou firmu, sídlící na samém okraji Prahy. Pracují v ní samí Pražáci. Protože je bdělý, zaregistruje existenci nové dotace. Právě mu dobíhá smluvní pronájem kancelářských prostor, takže ho neobnoví a přestěhuje se do prostor jiných, o kilometr dál od centra Prahy. To už není ale Praha, nýbrž Středočeský kraj a podnikatel má rázem nárok na dotaci. Náklady: nula. Příjem: milióny ročně. Byla to klasická čórka? Rozhodně ne. Sáhl na peníze, které byly určeny na něco jiného a pro někoho jiného? Rozhodně ano. Lze to stíhat jako trestný čin? Pravděpodobně ne.

Povšimněte si prosím rozdílů: přišli jste o peníze, které jste nikdy neměli v ruce. Podnikateli X nebudete nikdy stát tváří v tvář. Podnikatel X nebude nikdy obviněn, natož odsouzen. A takovému scénáři já říkám „krádež“.

Než opustíme příklady úplně, jen dodejme, že se ještě potkáváme s kategorií typu „Firma daní v rájích“, kdy jsme přišli o (neviditelné) nevybrané daně, ale původce nikdy nespatříme, natož abychom ho mohli výchovně přetáhnout deštníkem po zádech. Globální firmy a daňové ráje totiž nemají v Česku žádné tváře.

Zpátky k hlavní myšlence: jednoho dne se podnikatel X rozhodne vstoupit do politiky. Je z něj rázem politik. Nestojí Vám sice tváří v tvář, ale znáte ho a Vy – voliči – rozhodujete o jeho přijatelnosti jako kandidáta na správu věcí veřejných, čili o budoucích potenciálních „krádežích“, které potenciálně odčerpají (byť neviditelné) peníze z Vašich kapes. Máte na stole jeho podnikatelskou minulost a vynášíte soudy, jako:

„(A) To není problém. Trestní rejstřík má čistý, nebyl ani nikdy obviněn, postupoval přesně podle zákona. Pokud je snad někde chyba, tak na straně zákonodárců, měli ten zákon napsat lépe.“
„(B) Je to chlapák, ten se vyzná, ten má potenciál prosadit mé zájmy.“
„(C) Je to chlapák, ten se vyzná. Bohužel je víc než pravděpodobné, že své schopnosti nasadí ve svůj a ne ve veřejný prospěch.“
„(D) Jako podnikatel je naprosto OK. Jako politik je však nepřijatelný.“

Žádný z těchto soudů není z definice správně nebo špatně, záleží jen na Vás. Všimněte si prosím jen důsledků, které každý jeden ze soudů bude mít, pokud se bude vyskytovat dostatečně ve velkém.

(A) přináší opticky cestu k nápravě, tedy upravený zákon, který zpřesňuje podmínky pro dotaci. Potud v pořádku. Jeho efekt však bude jen krátkodobý, protože podnikatelé jsou vynalézaví a brzy přijdou na novou fintu, jak se do jeho mantinelů vejít. Budeme tedy odsouzeni k trvalému koloběhu zákon – skulina – nový zákon, ve kterém stát bude vždy o krok pozadu. A navíc, pokud se ukáže jako vizionářský výrok (C), budou se nám v politice hromadit šíbři.

Hodnocení (D) oproti tomu nepřinese žádnou okamžitou úlevu, šikovní podnikatelé budou dál čerpat dotace o sto šest. Ale jednoho dne se někteří z nich zamyslí a s hrůzou si uvědomí, že si svým podnikatelským stylem definitivně a nenávratně uzavírají budoucí cestu do politiky a budou vážit cenu, kterou jednou zaplatí. To byl jeden efekt a druhý je ten, že šíbři mají cestu do politiky uzavřenou, jednou provždy, zákon nezákon, protože voliči je prostě nepřijmou. Tato cesta je časově na delší lokte, ale je účinnější. Nepsaná, ale sdílená společenská norma je vždy mnohem silnější tah, než sebelépe napsaný zákon.

Nemusíte sdílet moji volbu, ale stojí za to se zamyslet nad důsledky těch Vašich a nad principem krádež versus „krádež“ vůbec. Volby jsou sice jen jednou za čas, ale „okrádáni“ některým z výše naznačených mechanismů jsme neustále.