Už jste to zde ode mne slyšeli, ale protože opakování je matka moudrosti a protože je na této myšlence postaven celý blog, řekněme si ještě jednou: politika je cesta k prosazení zájmů. Vašich zájmů. Pokud nemáte zájmy, nepotřebujete politiku. Ale Vy nějaké zájmy určitě máte, jen jste o tom možná tímto způsobem zatím neuvažovali. Zájmy by měli vycházet z Vašich hodnot. Pokud nemáte ujasněny svoje hodnoty, nemůže mít ujasněny ani svoje zájmy a je zde riziko, že budete nevědomky podporovat zájmy cizí. V tom případě byste sobě nepomohli a jen hráli roli užitečného idiota.

Zdůrazňuji, směr logiky je od hodnot k zájmům, ne obráceně. Dalším krokem v logice věci bude hledání politika nebo politické strany, kteří by byly vhodnou převodovou pákou mezi Vašimi zájmy a jejich realizací. A tuto stranu (politika) pak budete v každodenním životě podporovat. My se zatím tváříme, že jedinou formou podpory jsou volby, ale třeba se ukáže, že ten rejstřík je o něco širší.

Příklad hodnoty a zájmu: mojí hodnotou je dýchat čistý vzduch, proto je mým zájmem omezit ve městě automobilovou dopravu, tudíž budu podporovat stranu Zelených, která má omezení mobility ve svém programu. Samozřejmě, že v praxi to nebude tak jednoduché. Budeme potřebovat takové uspořádání společnosti, které nám dá prostor k prosazování svých zájmů, takže řetězec ‚hodnoty -> zájmy -> politická strana‘ budeme muset rozšířit na hodnoty -> zájmy -> politický systém -> politická strana. Budou se nám ze začátku trochu motat hodnoty a zájmy. Budeme bojovat s vypreparováním toho nejskutečnějšího zájmu: když říkám čistý vzduch, není mojí skutečně zdrojovou hodnotou zdraví? Nalezených zájmů bude určitě více než jeden, možná se budou některé navzájem vylučovat, některé budou důležitější než jiné atd. Ale tvařme se zatím, že tyto překážky nevidíme.

Zájmem může být úplně cokoliv a my si je v následujících příspěvcích nastíníme roztříděné do kategorií, reprezentovaných svým typickým voličem. Jakkoliv si jsem vědom, že to rozdělení bude umělé a skutečný volič bude často jejich kombinací, je lepší se opírat o polámanou berličku než o žádnou.

Jednu kategorii hodnot vypíchnu před závorku: základní fyzické potřeby. Mít co jíst, kde složit hlavu, do něčeho se obléknout. Pokud vstáváte s kuropěním, z hlavního zaměstnání přecházíte do vedlejšího a večer usínáte zemdlen a s obavou, zda-li budete mít zítra na jídlo, na složenky a dětem na pastelky, pak Vám nikdo nemá právo dávat hraběcí rady o Vašich zájmech. Na druhou stranu nemám jasno, kde je ta hranice mezi „nemám prostor pro politiku“ a „už mám prostor pro politiku“. Asi bych to nechal na každém jednom jedinci. Pokud někdo vydělává sto tisíc a řekne „nemám čas na politiku, musím splácet hypotéku na barák“, pak je to asi jeho právo a on sám nejlépe ví, v jaké životní situaci se nachází.

Budu se snažit zachovat respekt k hodnotám odlišných od mých, protože mi není znám fyzikální zákon, podle kterého bychom změřili správnost té které hodnoty (pravda a lež, láska a nenávist, demokracie a totalita, …). To je kontroverzní bod. Jsou tací, kteří správnost některých hodnot považují za univerzálně platnou. Já se spíše přikláním k názorů, že o jejich správnosti (přitažlivosti) rozhodují lidé, například nohama. Toky lidí se dají v celosvětovém pohledu měřit a směr východ -> západ dosud výrazně převažoval nad směrem západ -> východ, což samo o sobě o něčem vypovídá.

Bez ohledu na můj respekt k hodnotám cizím však svoje hodnoty považuji za ty pro mne nejlepší a budu je prosazovat na úkor hodnot cizích. A vám bych doporučoval udělat to samé. To se může jevit jako sobecké, ale jsou studie chytrých pánů, že společnosti takových „sobeckých“ jedinců jsou lépe fungující než ty, ve kterých občané na své zájmy rezignují. A mezi naše hodnoty může koneckonců patřit třeba i altruismus. Na druhou stranu, prosazovat svoje hodnoty pro sebe proti druhým je úplně jiná disciplína než vnucovat svoje hodnoty cizím. V té druhé disciplíně jsem opět veden přízemním pragmatismem, z trojice technik vnutit – přesvědčit – inspirovat pokládám za dlouhodobě nejúčinnější tu poslední.