Už v úvodu tohoto blogu jsem Vás upozornil, že většina konstatování zde uvedených bude triviálních. Takže mám čisté svědomí, nicméně u dnešního tématu se budu pro jistotu opakovat. Následující tvrzení je triviální, jak jen něco triviálním může být. Přesto – věřte nevěřte – jsem se setkal s občany, kteří se jím neřídí: při posuzování politických témat používejme logiku.

Já teď nemluvím o situaci, kdy se někdo rozhodne své hodnoty a zájmy postavit na emocích. V tom případě pochopitelně žádnou logiku nepotřebuje. Emoce jsou emoce. Mířím na situaci, kdy si jedinec myslí, že objektivně posuzuje fakta, ale jednotlivými větami si navzájem odporuje.

Dovolím si tedy pro takové jedince, kteří jsou ochotni si svůj přešlap přiznat, nastínit svůj pohled jako případnou inspiraci. Pikantní by ovšem bylo, kdybych se sám dopustil přestupků proti logice, to by bylo trapné. No co, risknu to.

Velmi stručně řečeno: nevynalézejme kolo a prostě se podívejme, jak pracuje věda. Její základy položili řečtí myslitelé už před tisíciletími a od okamžiku, kdy se oddělila od alchymie, už uplynula taky nějaká ta stovka let. Ale její principy se nezměnily a jsou navíc triviální. Vědci mně asi nebudou mít rádi, ale řekněme si to – mezi námi občany – napřímo: věda není žádná velká věda!

Základem je nějaké tvrzení, nazvěme ho „výrok„. Třeba „premiér Babiš nemá s podnikem Agrofertem nic společného“ nebo „v daňovém přiznání premiéra Babiše figuruje platba od firmy Agrofert“. O výroku prohlásíme, zda-li je pravdivý či nikoliv. Dejme tomu, že jsou pravdivé oba dva naše výroky. S výroky si následně můžeme hrát a ptát, je-li pravdivá i nějaká jejich kombinace. Říkejme ji „logická operace„. Ptáme se například: je pravda, že platí jeden i druhý současně? Chvíle zamyšlení a … vida, v obou se vyskytuje firma Agrofert a zda-jí se být v rozporu, nemohou tedy platit současně. Vidíte, logika nám přinesla zajímavou indicii, že jeden z původních výroků asi nebude v pořádku.

Ale logika není všechno, pojďme dále. Co je to fakt? Jak vznikne? Opět vezmeme nějaké tvrzení a nazveme ho pro změnu hypotézou. Třeba „premiér Babiš není v konfliktu zájmů s firmou Agrofert“. Hypotéza má potenciál se stát faktem, ale než se tak stane, musíme ji testovat proti jiným tvrzením nebo nejlépe už potvrzeným faktům, zda-li nejsou v logickém rozporu. Bohužel se zdá se, že naše chudinka hypotéza nepřežije otestování proti výše uvedenému tvrzení „v daňovém přiznání premiéra Babiše figuruje platba od firmy Agrofert“, který se zdá být tvrdým faktem.

Ale to není všechno. Vědci jsou tvořiví. Berou fakta, jako korálky je navěšují na šňůrku a vytvářejí tím kauzální retězec. Každé dva sousední korálky jsou spojeny nějakou logickou vazbou a pokud jsou korálky – fakta pravdivé a pokud jsou vazby – logické operace – pravdivé, tak prostě musí být v pořádku celý řetězec, od začátku až do konce. Příklad řetězce: „Kdyby Agrofert v krajním případě zkrachoval, nebude premiér Babiš dostávat dividendy z agrofertích korunových dluhopisů, je tedy motivován firmu udržovat v dobré kondici a tudíž je s ní v konfliktu zájmů“. Všimněte si prosím, jak je celý ten proces neosobní. Můžete být sebevětším příznivcem Andreje Babiše, ale pokud jsou jednotlivé části retězce pravdivé, dokráčíte – byť proti své vůli – k jednoznačnému závěru. Není zde žádné místo pro emoce!

Ale ani to ještě není všechno, co pro nás – občany voliče – může věda udělat. Modely. Věda se nám nesnaží namluvit, že ví, jaký náš svět opravdu je. Nepotřebuje to. Úplně si vystačí s tím, že si postaví jeho model. Do modelu dosazuje vstupní hodnoty, model je zpracuje a vyplivne hodnoty výstupní. Ty porovnáme ze změřenými hodnotami reálného světa a pokud souhlasí – sláva, prohlásíme model za správný. Prozatímně správný. Model také může předpovídat skutečnosti, které jsme ještě nenaměřili, ale možná na ně narazíme v budoucnosti.

Příklad: jablka padají vědcům na hlavy a planety krouží kolem slunce. Postavíme si pracovní model, ve kterém za uvedené jevy může gravitace. Fyzické objekty se přitahují silou … znáte to ze školy. Znamená to snad, že se taková Venuše zeptá Slunce, kolik že to dneska mělo na váze, aby si mohla spočítat gravitační sílu? Možná ano, kdo ví. Ale důležitější je, že letí přesně tam, kam gravitační model předpověděl, takže se tou otázkou vůbec nemusíme trápit. Časem se ukáže, že žádná gravitace není, je to jen iluze, ve „skutečnosti“ je vlivem hmotnosti těles zdeformovaný sám prostor. Přestanou kvůli tomu padat jablka na hlavy a kroužit planety? Ne, je jim to šuma fuk. Stejně tak se nemusí přepisovat učebnice, všichni se tváříme, že to všechno gravitace, ale máme už lepší, přesnější model se zakřiveným prostorem a relativistickými korekcemi (vědci prominou).

Proč to tak podrobně rozebírám, my přece nejsme teoretičtí fyzici. No protože my – občané – jsme ve velmi podobné situaci. Máme před sebou politický systém, jenž je na první napohled neprůhledný, ale my s ním potřebujeme pracovat. Vytvoříme si tedy jeho model, zprvu jednoduchý. Například: „voliče palčivě trápí nějaký problém; poslanci tedy odhlasují zákon, který ho řeší“. Možná ten model není nejpřesnější, ale umožní nám pochopit, kde se vůbec ksakru berou ty zákony, které pak na nás vynucují represivní složky státu. Potud dobře. Časem zjistíme, že ne všechny zákony řeší naše problémy, takže model vylepšíme o „některé zákony vznikají tak, že je připraví sami úředníci a poslanci je už jen schválí“. A ještě později zjistíme, že v právním řádu jsou zákony, které nejen že neřeší stávající problémy, ale přinášejí problémy nové a model rozšíříme třeba o „některé zákony přicházejí z úrovně Evropské unie a stávající se i našimi zákony automaticky, aniž by o nich nutně museli poslanci hlasovat“.

Věda nám tedy dává už vyzkoušený a odladěný aparát, jak – krok po kroku – porozumět politickému cvrkotu. Povšimněte si prosím jedné jeho stránky: všechno je v pohybu, nic není jistého. Dnešní pravdy mohou být zítra zpochybněny a pozítří vyvráceny. Vemte si příklad z vědců: hroutí se nějak z toho, že pozítří už nemusí být Země kulatá? Ne, nehroutí. No možná ti, co si na faktu „Země je kulatá“ založili svou vědeckou reputaci a živnost. Ti budou klást tuhý odpor. Ale ostatní klidně zapomenou na krásu koule a přijmou nový fakt „Země je hranatá“, bude-li řádně podložen. Není tedy žádného důvodu, proč bychom se my – občané – měli hroutit z toho, že věci vypadají zítra jinak, než se zdáli být včera nebo že náš model postihuje jen část reality a zbytku vůbec nerozumíme.