Tento příspěvek je věnován jen a pouze – jak už jeho název napovídá – demokratům. Jen demokraté se totiž musí trefit se svojí volbou do strany demokratické. Těžko lze očekávat, že strana ne-demokratická si bude dělat těžkou hlavu ze zachování demokracie, to dá rozum. Jak asi cítíte, blíží se okamžik, kdy se rozejdou cesty „demokratů“ a „ne-demokratů“. Ale prosím „ne-demokraty“, aby ještě chvíli vydrželi, pokusím se i pro ně přinést něco užitečného.

Jak poznám demokratickou stranu? Další otázka za milión. Nemám jednoznačnou odpověď, jen řadu indicií, ovšem indicií povětšinu silných:

Demokratická strana pěstuje vnitrostranickou demokracii. To jsou všechny ty nehezké věci, které nás od politiky odpuzují. Straníci spolu bojují o posty, ovšem nikoliv ohněm a mečen, ale prací v terénu, myšlenkami, nápady a také sem tam intrikami. Soudcem jim jsou vnitrostranické volby. Už slyším hlasy: ne, ne, nesouhlasíme. Proč by nemohla být taková strana současně řízena metodou silné ruky a současně usilovat o demokracii? Modelový příklad: žádná strana mi nevyhovuje, založím si proto vlastní, založenou na svých hodnotách. Přeci si ji pak nenechám ukradnout nějakými najatými žoldáky, kteří ji zaplaví a pak mne – zcela demokraticky – přehlasují a vyřadí ze hry. Moje odpověď zní: mám silné pochybnosti, že ten kdo navykl na autoritářské chování ve vlastní straně, bude ochoten se vracet k pracnému handrkování s politickými rivaly. Naopak, jak vedl stranu, tak bude chtít vést stát. A navíc, kde jinde se naučit trpělivosti s demokratických procesem, než v politické straně?

V demokratické straně jsou názorové proudy, platformy, vnitrostranická opozice a černé ovce. Strana, která je zcela jednotná, ve volbách staví vždy jediného kandidáta a vládne v ní naprostá poslušnost, je velmi podezřelá.

Podezřelá je též strana, jejíž ochranou známku vlastní fyzická osoba, neřkuli její předseda. Podezřelá je strana, která dluží vysoký obnos fyzické osobě, neřkuli svému předsedovi. Podezřelá je strana, která významnou část financí získává od jedné osoby nebo velmi malého počtu osob. Podezřelá je strana, jejíž marketing je založen čistě na jejím předsedovi. Podezřelá je strana, jež si neříká strana, ale hnutí, přičemž kromě toho slova „hnutí“ má všechny znaky politické strany. Podezřelá je strana, jež si dala na vývěsní štít eufemistické výrazy jako „Bude líp“, „Protikorupční“, „Prosperita“, „Přísaha“ a podobně.

Velkým nebezpečím pro strany jinak demokratické jsou kmotrové v pozadí a velrybářské praktiky. Zde jsme ovšem bez zákulisních informací bezzubí, musíme se spolehnout na investigativní novináře (pokud ovšem ještě vůbec nějací jsou a budou).

Jedno podezření samozřejmě neznamená stopku. Například v otázce názvu strany mají ty novější zmenšený prostor k realizaci, protože kombinací slov jako demokratický, sociální, liberální, strana, aliance a podobně není nekonečně mnoho. Obvykle je však těch indicií více a pěkně do sebe zapadají.