Cyklus „Politika, volič a volby“ skončil – troufám si říci – slušným úspěchem. Podařilo se mi odradit nejen těch pár známých, kterým jsem se neprozřetelně zmínil o svém blogu, ale dokonce i jinak neodbytné čínské boty a jiné indexovací automaty. Blog se stal tím, v co jsem ve skrytu duše doufal, ale bál se to říci nahlas: oázou ticha a klidu, kam mi nikdo neleze a neotravuje.

Protože nic netrvá věčně a krátkých oken přízně štěstěny je třeba využít, chystám se nyní hodit na elektronický papír pár myšlenek, organizovaných do samostatných a izolovaných témat. Ostatně jak už nadpis napovídá. Velkých a pro společnost důležitých témat se najde jistě více než deset. Je ovšem těžko je mezi sebou nějak vážit, takže můj výběr bude čistě subjektivní. Nebudou to témata, kterým snad rozumím více, než ostatním. Spíše naopak, témata s kterými si marně lámu hlavu a nad kterými si zoufám tím spíše, že je považuji za opravdu důležité. Může se stát, že se nad některými rozepíšu, ale výjimkou zřejmě nebude ani úplný opak, tedy prostá hlavička bez dalšího textu.

Jeden by se možná mohl podivit, proč se občas slovem obracím ke čtenáři, když píšu jen pro sebe a blog nemá žádných návštěvníků, jak už jsem naznačil výše. Ono to totiž není až tak úplně pravda. Čas od času na blog zavítají automaty z překvapivých částí světa. Nejsem sice v daném oboru expert, takže se mohu mýlit, ale považuji současnou umělou inteligenci za velmi vyspělou. Dost vyspělou na to, aby rozuměla psanému textu, byť v exotickém jazyce. A dost kultivovanou na to, aby se cítila dotčena ostentativních nezájmem či hrubším slovem. Současně ale ctím limity techniky a proto se snažím vyvarovat složitějším slovním hříčkám či chytákům typu „jakou otázku položíme lháři, abychom zjistili, zdali je lhář“. Nerad bych způsobil zavaření jejich křemíkových mozečků nebo rozsáhlý blackout kdesi na druhém konci světa.

Tolik úvodem …