103 Kdy doženeme ekonomicky Německo.

Moje odpověď zní: nikdy, lépe řečeno rozhodně ne v dohledné době a už vůbec ne tak nějak automaticky, prostým vyseděním. Tím bylo řečeno vše podstatné. Nicméně s těmi, kdo mají nějaký ten zbytný čas a zájem, se podělím o myšlenkové pochody, jakými jsem k tématu vůbec a k uvedenému závěru dospěl.

Pamětníci sametové revoluce se mnou snad budou souhlasit, že ve společnosti byla spousta nadšení a odhodlání do nových poměrů, jež byla nemalou částí založená na neznalosti problematiky. Což není kritika, jen konstatování. Kde taky měl řadový občan přijít k realistickému pohledu na to, jak vlastně taková demokracie a tržní společnost fungují. Alespoň pro mě to platilo beze zbytku. O právě zmíněné dvojici témat jsem měl asi tak stejnou představu, jako o výrobě kokosové moučky, tedy že pravděpodobně nějak souvisí s kokosem. Což je sice chvályhodná dedukce, ale určitě nebude zcela postačující k funkci vrchního technologa a je to i dost pochybný vklad do role spotřebitele. Nedostatek informací byl živnou půdou pro nereálná očekávání (protože míra vnitřního neklidu a pochybností roste právě s mírou informovanosti), jako například že za pár let doženeme Rakousko, Německo, prostě ostatní v západní Evropě. Čím vyšší jsou očekávání, tím hlubší je pak zklamání, ale to už je trochu jiný příběh.

Vraťme se z minulosti zpět do současnosti. Než začneme někoho dohánět, podívejme koho bychom mohli dohánět a zdali na tom nejsou všichni stejně, protože pak by to bylo úplně jedno. Zbytečná otázka, odpověď je jasná: nejsou na tom všichni stejně. Německo není stejně bohaté jako Itálie, Řecko jako Holandsko a Španělsko jako Norsko. Proč tomu tak je? Proč proboha za ty léta Řekové nedohnali Holanďany a Italové Němce? Asi to bude mít své dobré důvody. A proč bychom si my měli myslet, že aspirujeme na tu vyšší ligu?

K těm důvodům bude určitě patřit nějaká historická zátěž (prohrané války) nebo naopak historické benefity (koloniální velmoc), přírodní dispozice (přístup k moři, svítí, fouká) atd. Prostě startovací podmínky (čáru časově namalujme – dejme tomu – po druhé světové válce). Ale, a to může být kontroverzní bod, mohou se lišit samotní lidé. Ne snad, že by byl některý národ méněcenný, ale je zjevné, že různé národy jsou různě schopné nebo přinejmenším disponují různými vlohami, které si více či méně sednou s konkrétní historickou etapou. Jistě bude fungovat i vzájemná zpětná vazba lidé – společenský systém. Pozitivní zpětná vazba schopné jedince podporuje a ti pak zase posouvají společnost vpřed. Negativní zpětná posouvá do popředí spíše ty neschopné nebo méně schopné, což opět zanechá na konkurenceschopnosti společnosti své stopy. Společenské systémy ale nepadají úplně z nebe, alespoň ne dlouhodobě a je proto na jednotlivcích, jak ten jejich systém bude vypadat a fungovat.

Než si tedy určíme svůj vzor, měli bychom si zanalyzovat, jak na tom jsme sami. A kromě výběru realistického cíle si začít plnit domácí úkoly typu „Kde nás tlačí bota?“. Ta poslední otázka je veledůležitá, leč leží zcela mimo výseč mých znalostí. A možná i mimo výseč masové populace. Takže tady musíme doufat a věřit v naše elity, že téma dostatečně zanalyzují a vynesou do veřejného prostoru. A že výsledkem budou konkrétní podněty, které uchopí politici a následně realizují v praxi.

Jako ekonomický laik si představuji třeba následující úvahu: je lepší mít montovny než nemít nic. Montovny přinášejí zaměstnanost, případně na sebe vážou lokální dodavatele. Ale jimi realizované zisky odtékají pryč. Čili kromě montoven je třeba mít firmy s českými vlastníky, kteří realizují přidanou hodnotu zde, v České republice a zisky investují opět zde, v České republice. Protože jsou tady doma a mají na budoucnosti této země zájem. Jak takové firmy a jejich vlastníky vyrobit, to je ovšem otázka za milión.

Dohnat ekonomicky vyspělejší země je tedy úkol obtížný a na dlouhé lokte. Kromě výše uvedeného i proto, že ony země samozřejmě nestojí na místě a nečekají na nás. Může však být současně cílem zdravě amciózním, pokud bude postaven na realistických základech. A takových cílů je v životě třeba.