Válečná invaze Ruské federace na Ukrajinu je dějinná událost, v jejímž světle se zdá každé další téma nevýznamné. Ale nelze se do konce života zabývat jen válkou, je třeba si začít lámat hlavu i s otázkami menšího kalibru. Z hlediska aktuálnosti bude paralela mezi dnešním a minulým tématem: obě mají svou dlouhodobou váhu, ale aktuální politická situace je vyplaví na povrch.

Obstrukce jsou regulérním nástrojem parlamentního boje, zaznívá vícehlasně ze všech stran politického spektra. S menším nadšením od těch, kdo jsou zrovna biti, což je ovšem pochopitelné. A je i celkem pochopitelné, že se dnes – stejně jako v minulosti – ozývají ojedinělé hlasy, že by se měl té druhé straně – vhodnou úpravou jednacího řádu sněmovny – zatnout tipec. Ale zpět k základnímu chápavému pohledu na obstrukce: já s ním mám totiž problém, velký problém.

K čemu je dobrý švec? Aby šil boty, to dá rozum. Proto jsme za ním přece přišli, že. Chceme mu zaplatit za boty. Švec se samozřejmě může věnovat i jiným bohulibým činnostem. Může radit s investicemi na burze, prodávat občerstvení nebo věštit budoucnost. Příště za ním možná přijdete se svými penězi, aby Vám sdělit, zdali Váš budoucí partner chrápe či nechrápe – pokud to pro Vás bude důležité a budete ochotni za to platit. Pak Vás zase naopak nebude moc zajímat, jak je na tom s botami. Ale určitě se Vám nebude líbit, pokud bude Váš problém – například prošoupané podrážky – řešit pohledem do křišťálové koule nebo rozhicované trouby.

Souhlasíte? Jasné jak facka, že. Nyní analogicky podívejme na poslance ve sněmovně. Platíme si je? Platíme. Za co si je platíme? Vládní poslance za to, aby úkolovali vládu a přijímali zákony. Opoziční poslance za to, aby poukazovali na nedostatky vládního snažení a dávali alternativní návrhy. Za nic jiného, proto tam jsou.

Pokud opoziční poslanec při schvalování vládního prohlášení řeční dvě hodiny a většinu přednesu věnuje výčtu svých úspěchů z předchozího vládního angažmá, zatínám sice zuby, ale říkám: budiž, ukazuje voliči v kontrastu co on dokázal a co lze – nelze očekávat od nové party. Vejde se mi to jakž takž do výše uvedených požadavků na práci opozičního poslance. Pokud ale dvě hodiny cituje detaily ze života hmyzu nebo z gynekologické příručky, je to už úplně mimo naznačený rámec. I když nepochybuji, že i tyto dvě namátkou vybraná témata si najdou své posluchače. Opoziční poslance si totiž neplatíme za to, že budou blokovat vládní poslance. Očekáváme pracovní rytmus: návrh zákona – rozprava, kritika, protinávrh – schválení či zamítnutí. Očekáváme interpelace ministrů. Očekáváme zvedání nových témat. Ale ne blokování. Pokud opozice s něčím nesouhlasí, ať je přehlasuje. Pokud nemá sílu na přehlasování, ať se v příštích volbách více snaží. Pokud se jí nechce čekat, tak ať jde na barikády a dělá revoluci. Ale v žádném, naprosto v žádném případě ať neblokuje práci někoho jiného. Za to placeni nejsou!

Je pěkné, že opoziční poslanec má své vize (a proto jsme ho třeba volili). Je pochopitelné, že opoziční poslanec má své zájmy (byť pro to jsme ho rozhodně nevolili). Takže se může se z výše uvedených důvodů stát, že je pro něj nějaký konkrétní vládní zákon zcela nestravitelný. Chápu to, ale sorry jako. Až budu chtít pohled do trouby, navštívím jeho think-tank. Až budu chtít prosadit nějaký zájem, pošlu mu své peníze přes lobbistickou firmu. Ale teď je placen mnou, řadovým občanem a má před sebou jasně definovaný úkol: kritizovat, navrhovat, vysvětlovat, ale ne blokovat.

Samozřejmě gard vláda – opozice má řadu dalších, jemnějších nuancí. Bylo by krásné mít politiky, kteří nejdou jen na sílu a hledají udržitelný kompromis. Střídat každé čtyři roky hot a čehý v otázkách jako EET nebo důchodová reforma nedává valný smysl a v pohledu delšího časového horizontu je jen ztrátou času. Atd atd. Ale je třeba být realisty a smířit se s pihami na kráse. V principiálních otázkách ovšem ústupky dělat nelze.

Doplněk 1: na obstrukce, které nelze překonat, lze hledět jako na jakési – svého druhu – právo veta. Zaveďme tedy formální právo veta pro opozici (třeba podmínkou alespoň třetina hlasů) a ušetříme si noční žvanírny.

Doplněk 2: na obstrukce, které lze překonat, lze hledět jako na jakési – svého druhu – platidlo. Čím cennější je zákon pro vládnoucí strany, tím větší cenu budou ochotny zaplatit. Méně cenné zákony jim za to nebudou stát a hodí je přes palubu. – Neumím ovšem posoudit, jakého druhu jsou současné možnosti obstrukcí. Zdá se mi, zatím vždy obstrukce skončily ne proto, že by byly prolomeny, ale proto že obstruující strana to vzdala.