Volič porovnává formu a stav našeho současného zřízení se svým ideálem a na tomto základě se rozhoduje pro jednu z následujících strategií:

• Aktivní odpor. Demokracie rozhodně není jeho volba. Proto volí toho, kdo má potenciál stávající režim rozložit. Ví, co chce a jde si za tím.
• Aktivní rezistence. Demokracie je pro něj přežitý koncept. Její osud považuje za zpečetěný a otázka nezní zdali padne, ale kdy padne. Je si jistý, že určitý životní prostor se pro něj najde za jakéhokoliv režimu. Může si tedy v klidu sednou do první řady a přijmout roli pozorovatele. Politikou se baví se a netrpí jí.
• Pragmatická rezistence. Je s demokracií tak nějak smířený. Volí podle okamžitého užitku. S otázkou dnů příštích si hlavu neláme. Tiše předpokládá, že nějaké ty stávající jistoty či opěrné životní body tu budou navždy. Volby pro něj sice představují těžké dilema, ale usíná klidně.
• Aktivní podpora. Volič pokládá současné zřízení za alespoň jakž takž funkční demokracii, cení si ji a snaží se ji v rámci svých možností vylepšit nebo alespoň zachovat. Usíná s těžkou hlavou a každé volby před něj představují obtížně řešitelné dilema.
• Nezájem. Občan nevolič. O jeho motivech lze jen spekulovat. Dost možná je jeho volba nevolba jen důsledkem neuspokojených potřeb, sociálních podmínek, možná si jen nedokáže z nabídky vybrat. Každopádně horoucí příznivec stávajícího režimu to asi nebude.

Já jsem samozřejmě aktivním podporovatelem současného zřízení. Ale ať už se Vy najdete v libovolné strategii, jste zde vítáni. Zastánci jiných strategií asi cítí, že tu asi nebudou mezi svými, ale může je posilovat vědomí, že představují ve společnosti početní většinu.