Možná si řeknete: to je všechno zajímavé, co jsme tu až dosud viděli, ale co to má společného s komunální politikou, kterou představují nastávají volby roku 2026? Vždyť ta je úplně jiný svět! Ne tak docela. V komunální politice se dozajista řeší jiná témata než ve "velké" republikové politice nebo přinejmenším stejná témata, ale v … Pokračování textu PPK #43: Slovo závěrečné.
Uncategorized
PPK #42: Slib versus nabídka.
Jsme v předvolebním čase, řada z Vás jistě studuje volební programy a proto si ujasněme jedno velmi frekventované slovo, které v nich jistojistě najdete a jedno, které v nich naopak téměř s jistotou nenajdete. Už jsme si na jiném místě říkali, že předvolební marketing má svůj specifický slovník, nicméně opakování je matkou moudrosti. Pokud strana říká „uděláme, zařídíme“ nebo „slibujeme, … Pokračování textu PPK #42: Slib versus nabídka.
PPK #41: Kompetence versus morálka.
„Za primátora Pavla Béma se sice kradlo, ale alespoň se postavila Blanka“. Tato věta, kterou často slýcháváme z úst lidu, nejlépe vystihuje výše uvedené téma. Kompetence politika versus morální profil politika. Kompetence slibuje naplnit naše zájmy, morální profil je zase nositelem hodnot. Z jednoho úhlu pohledu se zdá být výhodnější upřednostnit kompetenci. Tunel stojí, můžeme si na … Pokračování textu PPK #41: Kompetence versus morálka.
PPK #40: Vzpoura proti genům.
Ať se nám to líbí nebo ne, neseme si sebou zátěž genové výbavy od našich předků. Z předchozích dílů už víme, že jedním takovým – v politice nevítaným – projevem jsou emoce. Ale zdaleka ne jenom ony. Je jich mnoho, těch psychologických projevů, ale zmíníme zde jen dva nejviditelnější. Nechuť změnit názor a stádní efekt. Jakmile si … Pokračování textu PPK #40: Vzpoura proti genům.
PPK #39: Volební strategie a taktika.
Z předchozích dílů už víme, že máme voliče různých typů (volič emocí, volič racionální atd.). To však nic nemění na tom, že bez ohledu na svůj „somatotyp“ by se každý volič měl zamyslet nad svou voličskou strategií a taktikou. Především vytkněme před závorku, že dále uvedené je určeno pro občana „voliče“ (alespoň občasného). Strategie máme dvě: … Pokračování textu PPK #39: Volební strategie a taktika.
PPK #38: Volební programy.
Volební programy představují specifický žánr na pomezí literatury faktu, fantasy a sci-fi. Mají svoje vlastní pravidla a svůj slovník, který je nutno brát v potaz, jinak by mohlo dojít (a také zhusta dochází) k politování hodnému nedorozumění. Uděláme, zařídíme, postavíme – formulace navozují dojem konstatování budoucích faktů, jako například „zítra v 21:15 zapadne slunce“. Omyl, správný překlad do … Pokračování textu PPK #38: Volební programy.
PPK #37: Názvy politických stran.
V jednom z předchozích dílů jsme rozebírali zapojení emocí do rozhodovacího procesu voliče. Ale práce na emočním nastavení budoucího potenciálního příznivce a voliče strany začíná mnohem dříve, už při volbě názvu strany. Slova jako strana, demokratická, občanská, sociální, socialistická nebo konzervativní už nemají pro současnou dobu ty správné grády. Nehledě na to, že možných kombinací není nekonečně … Pokračování textu PPK #37: Názvy politických stran.
PPK #36: Politici versus experti.
Už jsme si v jednom z dílů ukázali, že každý z nás je ve svém občanském životě někdy takovým malým politikem a jindy zase expertem. Tentokrát se podíváme na účinkování profesionálních politiků a profesionálních expertů v politice. Politiky v politice nemáme proto, aby byli těmi největšími experty v dané oblasti. Nýbrž proto, aby si zajistili podklady, zjednodušili … Pokračování textu PPK #36: Politici versus experti.
PPK #35: Dělat to, co je správné nebo to, co se dobře prodává?
Čím lépe chápeme uvažování a dilemata svého protějšku, tím realističtěji nastavujeme jako volič svá očekávání, aniž bychom nutně museli ustupovat ze svých zásad. Jedno takové velké morální dilema má v předvolebním čase před sebou i každá politická strana: Máme dělat to, co považujeme za správné nebo to, co nám přinese hlasy ve volbách? A neodsuzujte prosím … Pokračování textu PPK #35: Dělat to, co je správné nebo to, co se dobře prodává?
PPK #34: Přidat jednomu znamená ubrat jinému.
Vše je relativní, to dokázal už nějaký Albert Einstein. A platí to nejen ve fyzice, ale i politice. Při interpretaci faktu záleží jen na úhlu pohledu, případně postoji komentátora a emoci, kterou chce do interpretace vtělit. Mají bezdětní platit vyšší daně? Je vyšší zdanění bezdětných bezcitný ústrk a daňová sleva na dítě naopak ocenění hodná … Pokračování textu PPK #34: Přidat jednomu znamená ubrat jinému.