Angličané a Američané jsou dva národy, které rozděluje společný jazyk, říká jeden letitý bonmot. Řekli byste, že se to nás – Čechů – naštěstí netýká. Ale chyba lávky. Ke zmatení jazyka dochází i u nás. Nezřídka po chladném taktickém kalkulu či dokonce ve zlém úmyslu, ale většinou mají obě strany úmysly čisté jak lilie. Jen svůj slovník přejímají bez přemýšlení z veřejného prostoru nebo od svých politických elit. Slovník se slovy, která se odpoutala od svých původních významů.

Vraťme se ke kořenům a připomeňme si: slova nesou významy. Pokud pod stejnými slovy chápeme různé významy, nemůžeme si rozumět. Pokud si nerozumíme, nemůžeme se pochopit. Pokud se nechápeme, nemůžeme se domluvit. A to je problém. Příklady: demokracie, pravda, názor, lež.

Protože nemáme k dispozici žádný fyzikální zákon, na jehož základě bychom jednoznačně rozřešili, která výkladová verze je ta „správná“ a protože jazyk je živý proces, měli bychom se shodnout na společném výkladu. Pokud to nedokážeme, pak nezbývá už nic jiného, než si sami sobě při diskuzi tlumočit z jedné češtiny do druhé češtiny. Což se sice zdá být „na palici“, ale pořád lepší, než se v diskuzích zcela míjet a zvyšovat úroveň adrenalinu.