„Pane poslanče, vy přece moc dobře víte, že lžete!“. Tak tuto větu můžete slyšet ve veřejném prostoru v různých obměnách, nicméně vždy obsahuje ono obvinění ze lži. Její frekvence se zvyšuje a pokud byste do České republiky spadli třeba z Měsíce a nebyli vybaveni ničím jiným než výkladovým slovníkem, museli byste nutně nabýt dojmu, že není v celé galaxii prolhanějšího koutu než Česká republika.

Jak to tedy s tou lží doopravdy je? Pojďme na to od lesa a udělejme si jasno ve slovíčkách, která se lží úzce souvisí.

Fakt: Země je kulatá. Neprůstřelně zdokumentovaná událost či léty prověřená hypotéza.
Pravda: vyřčený fakt.
Nepravda: opak pravdy.
Názor: individuální pohled. V nejčistší podobě je nerozřešitelný.
Předpověď: specifická forma názoru. Budoucnost ukáže, zdali byla správná nebo chybná.
Přání: emocionálně zabarvená předpověď. Budoucnost ukáže, zdali nebesa byla přání nakloněna.
Interpretace: rozostřený individuální pohled na fakt.
Nepřesnost, omyl: to jsou chyby, kterých se můžeme neúmyslně dopustit při interpretaci.
Zkreslení, manipulace: to je ohýbání faktů, kterého se záměrně dopouštíme při interpretaci.
Slib: slib je prostě slib. Budoucnost ukáže, zdali bude naplněn či ne. Těžko soudit, byl-li míněn vážně.

Některým stranám s pomocí jejich politických marketérů se podařilo z veřejného prostoru zcela vytlačit slovo „nepravda“, o ostatních výše uvedených nuancí ani nemluvě a nahradit je emociálně zabarveným slovem „lež“, které pak z nás – občanů – dělá navzájem nepřátele na život a na smrt.