Rozlišujeme tři světy lži. Svět soukromý (rodina, přátelé), svět veřejný (vše za hranicí našich prahů) a svět politiky (především vysoké, ale nejen té).

V tom světě soukromém se lež vyskytuje zřídka a pokud snad ano, jedná se ve většině o hosta nevítaného. Současně Vás ujišťuji, že necítím žádné zášti vůči těm, kdo doma lžou, až se hory zelenají a používají ty nejsofistikovanější metody moderní výchovy, abych ze svých dětí vychovali příkladné lháře a manipulátory.

V tom světě politickém se naopak lež stala jeho nedílnou součástí. Významná část voličů nevidí důvod, proč by snad prolhaný politik neměl bezpodmínečně ztratit jejich podporu. Proč taky, vždyť ty dva světy jsou hermeticky oddělené, ne?

Ovšemže nejsou. Zapomínáte na ten svět třetí, který začíná za naším prahem. Nedivte se, až Vás někdo v tom otevřeném světě podfoukne, podvede, oklame. Nedivte se, až se z malých písmenek a z vágních formulací ve smlouvě stanou vymahatelné dluhy.

Místo divení si řekněte: to je přece naprosto logické. Občané berou chování politiků jako následování hodný vzor, jak uspět. Politická kultura se tomu říká. A zrovna naše lež je její významnou (ale bohužel ne jedinou) součástí.

A pokud se Vám naznačený posun společnosti nezamlouvá, tak jako se nezamlouvá mně, začněte u sebe a u akceptace slova „lež“ ve veřejném prostoru.