Lež je vědomě vyřčená nepravda. Tak je to jednoduché. A pokud byste chtěli být krutopřísně spravedliví, pak byste se slovem „lež“ šetřili jako se šafránem. Jsou k tomu přinejmenším dva dobré důvody.

Za prvé: do hlavy nikomu nevidíte. Pokud nemáte silné indicie nebo snad dokonce důkazy, zachovávejte presumpci neviny. „Na žádné lánské schůzce jsem nebyl“, říká s kamenným výrazem v obličeji do kamery politik Hašek, aby za pár hodin pod tíhou důkazů přiznal barvu. Tak to je přesně ten případ, kdy označení „lhář“ je plně na místě.

Za druhé: lež je (nebo přinejmenším bývala) závažným, velmi závažným přestupkem proti dobrým mravům. Vzpomeňte na přísloví: kdo lže, ten krade a do pekla se hrabe. V našem demokratickém světě se ještě nedávno za přistižení ze lži odcházelo od válu.

Nadužívání slova lež by mohlo signalizovat dvojí. Buď je veřejný prostor opravdu zahlcen lháři a zároveň nejsou k dispozici ne-lháři, kteří by je mohli nahradit. Nebo už lidem lhaní ve veřejném prostoru nevadí, posunuli svá morální měřítka a akceptují lež jako samozřejmou součást života. Těžko říci, co z toho by bylo více znepokojivé.

Já doufám, že nadměrný a beztrestný výskyt nařčení ze lhaní je jen důsledkem jisté otupělosti voličů. Apeluji, najděte si chvilku k zamyšlení a vraťte se ke starému dobrému rozlišování odstínů na ose pravda – nepřesnost – omyl – zkreslení – manipulace – lež.

P.S. Je třeba podotknout, že existují i Češi, kteří používají odjakživa slovo „lež“ významově jako plné synonymum ke slovu „nepravda“. A slovo „nepravda“ ve svého slovníku vůbec nemají. Ti se mnou pochopitelně nebudou souhlasit.