Minule jsme si povídali o standardních krádežích. A pak tu máme „krádeže“. „Krádež“ je můj vlastní termín, jehož působnost je omezena pouze na tuto sérii. Aby se někdo necítil dotčen, tak zdůrazňuji, že podobnost termínu „krádež“ se slovem krádež je čistě náhodná. Označuji jím činnosti, které se mi nelíbí a které by se – podle mého názoru – dělat neměly.

Prolobbované zákony, šité na míru zájmovým skupinám. Daňové ráje. Odsávaní zisku formou nadhodnocených služeb. Korunové dluhopisy. Čapí hnízda s dotovanými kozami. Traktoristi přes noc vzešlí. Venkovští programátoři sto metrů za hranicí Prahy sídlící.

Ti všichni jsou sice také v dosahu paragrafů, ale ty jsou na ně krátké. Protože soudy v drtivé většině neposuzují podle ducha zákona, nýbrž podle jeho litery, takže za tyto činy do tepláků nikdo nepůjde. Tyto „krádeže“ totiž v politice nespadají pod působnost zákona, nýbrž dobrých mravů.

Jejich aktéři možná jednoho dne vstoupí do politiky. Tím se přesunou ze stínů bezmocných paragrafů do záře reflektorů veřejnosti a působnosti dobrých mravů, působnosti politické kultury. Stojí tu před Vámi. Nebojte se vyhodit z kola ven ty, kteří se ve Vašich očích provinili. Média Vám budou pomáhat je identifikovat, ale jste to Vy, voliči, kdo má v rukou konečný verdikt.