V životě vystupujeme v řadě rolí a jedna z nich je role občana – voliče. Rozškatulkujeme si je do kategorií, jakkoliv jsme si vědomi, že každý jeden konkrétní volič bude spíše jejich kombinací, než že by zapadl přesně do některé předpřipravené škatulky. Proč to děláme: každá škatulka má své důsledky, které je třeba přijmout a proto Vám některé budu muset důrazně nedoporučit.

Začneme voličem víry. Termín víra zde používám ve významu věřit v nějaké tvrzení. Třeba „Země je placatá“ nebo „Andrej Babiš je už tak bohatý, že politiku nepotřebuje k ještě většímu obohacení“. Dokud je pro Vás libovolné tvrzení bodem, o kterém jste ochotni diskutovat, pak se rozhodně nejedná o víru. Ale v okamžiku, kdy se pro Vás stane nevyvratitelným a jehož pouhé zpochybňování Vás rozčiluje a uráží, v tom okamžiku už jste v té věci pod vlivem víry.

Víra sama o sobě není nic špatného. Pokud se totiž budete každé ráno probouzet s optimismem do nového dne díky víře, že Země je placatá, nebudete si možná úplně rozumět s ortodoxními fyziky, ale nebude Vás to odvádět od prosazování svých hodnot a zájmů v politice. Politikům můžete věřit, ale současně musíte i měřit a to měřit kriticky. A kritické myšlení je s vírou v přímém rozporu.

Proto Vám doporučuji: věřte si v cokoli, jen ne v nějaké politické teze.