S termínem neutralita operujeme v mezinárodním či geopolitickém kontextu velmi často. Zvlášť nyní, v době probíhající války na Ukrajině a v době diskuzí o jejích příčinách. Kdyby byla bývala zůstala Ukrajina neutrální, k žádné válce by nedošlo – říká jedna názorová strana.

Pozor ovšem na význam slova neutralita. Řekne-li „neutralita“ obyvatel západní Evropy, představí si pod tím politickou a vojenskou neutralitu typu Švýcarska, Norska, dejme tomu i Rakouska. Tedy stav, kdy daný stát má sice navázány vztahy a uzavřeny ekonomické smlouvy s okolními zeměmi, ovšem zcela na bázi dobrovolnosti a ty má pokud možno tak diverzifikované, aby nebyl na žádné jedné straně příliš závislý. Vojenská neutralita neznamená automaticky naprostou demilitarizaci země, nýbrž jen takovou úroveň armády, kterou uzná daný stát za vhodný.

Vysloví-li ovšem slovo „neutralita“ ruský politik v souvislosti s Ukrajinou, má tím na mysli stav podřízenosti. Rusům nestačí, že ho Ukrajina svou vojenskou silou potenciálně neohrožuje a že není součástí nějakého vojenského paktu, například NATO. Vojenský potenciál musí Ukrajiny musí být tak nízký, aby umožňoval anexi, pokud by to Rusové uznali za vhodné. Ekonomicky pak musí být Ukrajina navázaná a v kritických oblastech závislá plně na Rusku. Už jen samotná vidina účasti Ukrajiny v EU byla pro Rusko předstupněm vstupu do NATO a vnímají ho jako ohrožení.

Ruku v ruce pak s ekonomickou podřízeností jde i podřízenost politická. Nenechte se tedy zmást na první pohled stejným slovníkem a odlišujte „naši“ neutralitu od ruského pojetí neutrality.