Emocemi nás vybavila v průběhů miliónů let evoluce. Zatímco při napadení šavlozubým tygrem nebo při výběru partnera jsou k nezaplacení, v otázkách politických jsou značně kontraproduktivní.

Emoce má každý a jejich vlivu se zcela neubrání ani agent 007. Dobře si však rozmyslete, než si je pustíte k tělu. Politici totiž emoce milují. Tedy ne svoje, ale ty Vaše emoce. Vyrobit emoci je snazší než realizovat důchodovou reformu či transformovat ekonomiku.

Sympatie, strach, škodolibá radost, závist, vztek: JFK byl sympatický fešák. Drahoš jako prezident zaplaví zemi migranty. Jen ať Pražákům praskne ze zvolení Zemana žilka! Mámo, máme sice pořád na hřbetě tři exekuce, ale ti prevíti živnostenský teď díky EET utřou! Pětikoalice mě naštvala, tak budu natruc volit Babiše, ať vidí, zač je toho loket!

Užili jste si svou emoci? Pokud byla Vaší jedinou potřebou jen ta emoce, pak skvělé. Emoce uspokojeny a politik dostal svou odměnu ve formě přízně a hlasu. Ale veškerý další užitek žádný. Chtěli jste opravdu ochránit před migranty, mít dostupnější bydlení nebo vyšší výdaje státu v sociální oblast? Sorry, to nebylo součástí dodaného produktu, vy jste požadovali pouze a jenom tu emoci a tu jako jedinou jste také dostali.

Nebylo by snad lepší si pro svůj denní příval emocí pustit „Ordinaci v růžovém altánu“ nebo „Masakr motorovou pilou VII“?