Volič racionální drží své emoce na uzdě a o politice přemýšlí. Protože však role občana pro něj nepředstavuje tu nejvyšší prioritu (rodina, přátelé, složenky nečekají), je nutně i jeho vhled do politického cvrkotu omezený.

Pomáhá si proto intuicí. Intuice se bohužel, stejně jako emoce v politice, nemůže opřít o genetickou výbavu od předků. Mezi lidmi rané doby ledové jistě nebyl trh s investičními jeskyněmi příliš rozvinutý a ani na afrických savanách pozdní doby kamenné se takové kvantitativní uvolňování – pro fatální nedostatek pazourků – příliš nepraktikovalo. Takže přestože intuici bychom na rozdíl od emocí neměli při hodnocení politických témat zavrhovat, její pomoc bude nevelká.

Volič racionální je pro populistické politiky protějškem neoblíbeným, protože si vytváří názory a varuje se postojů. A názory je nutno formovat argumentačně. Což je pracné, s výsledkem nejistým. Na rozdíl od postojů vytvořených na emoce cílícím marketingem.

Cesta racionálního voliče neskýtá žádné záruky, jistoty a klid v duši. Přemýšlením se lze dopracovat i k nesprávným závěrům. Navíc, s mírou informací a chápáním souvislostí vzrůstá vnitřní neklid člověka.

Ale, jedině a pouze racionálním přístupem k politice se lze dopracovat k naplnění svých hodnot a zájmů.