Řekli jsme si, že k prosazování svých hodnot a zájmů v politice je užitečné přemýšlení. Nevynalézejme kolo a inspirujme se u disciplíny, která má přemýšlení v genech – u vědy.

Bude to znít možná složitě, ale je to v podstatě triviální a intuitivní. Věda je postavená na logice. Logika je postavená na výrocích („je to kulaté“). Výroky mohou být navzájem konfliktní („nemůže to být současně kulaté i hranaté“) nebo mohou spolu navzájem všelijak souviset („když prší, je mokro“).

Výrok může, ale také nemusí být pravdivý. Dokud si nejsme jisti jeho pravdivostí, nazveme ho pro jistotu hypotézou. Hypotézu můžeme testovat proti faktům. Teprve až si ji potvrdíme jako pravdivou, má smysl ji označit za fakt a stavět na ní další logické konstrukce („Země je kulatá.“).

Například pokud máme jako fakt zdokumentovaný Babišův výroky „S Čapím hnízdem nemám nic společného.“ a současně „Na Čapí hnízdo jsem hrdý.“, pak musíme nutně dojít k závěru, že pan Babiš lže. Logika je neúprosná.

Výroky můžeme spojovat do kauzálních řetězců. Jejich kouzlo tkví v tom, že jsou neosobní. Pokud jsou jednotlivé sousední články řetězce napojeny logicky správně, pak musí být logicky správně i celý řetězec. Výsledek na konci řetězce se nám pak nemusí líbit, ale to je tak všechno, co s tím můžeme dělat.

„Kdyby Agrofert zkrachoval, nebude premiér Babiš dostávat dividendy z jeho korunových dluhopisů, je tedy motivován firmu udržovat v dobré kondici, a tudíž je s ní ve své politické funkci v konfliktu zájmů“.

Můžete být sebevětším příznivcem Andreje Babiše, ale logika Vás dovedla – byť proti Vaší vůli – k jednoznačnému závěru. Jak vidíte, věda opravdu není žádná velká věda.