Vše je relativní, to dokázal už nějaký Albert Einstein. A platí to nejen ve fyzice, ale i politice. Při interpretaci faktu záleží jen na úhlu pohledu, případně postoji komentátora a emoci, kterou chce do interpretace vtělit.

Mají bezdětní platit vyšší daně? Je vyšší zdanění bezdětných bezcitný ústrk a daňová sleva na dítě naopak ocenění hodná podpora? Pokud jednoho podpoříte (= zvýhodníte ho), pak automaticky druhého nepodpoříte (= znevýhodníte, diskriminujete, potrestáte ho). Jsou to dvě neoddělitelné strany jedné a stále téže mince.

Občany v tomto smyslu potkají tři faktické polohy.

A: jste příjemcem výhody. Nejlepší varianta, to prostě nemá chybu.
B: nejste příjemcem výhody. To sice zamrzí, ale zase tolik nebolí. Nepohoršíte si, ale možná budete závidět tomu, kdo si polepšil.
C: jste penalizován. Nejhorší varianta, to vysloveně naštve, byť by byly argumenty seberacionálnější.

Vychytralí politici budou zvýhodňování své voličské skupiny nazývat „pozitivní motivací“ či „záchranou“. Bezskrupulózní politici budou zase bránit své voličské skupiny, na které se nedostalo, expresivními výrazy jako „ožebračování“.

Výrazu „penalizace“ se pak politici bez rozdílu vyhýbají jako čert kříži. Pokud se už nějaký statečný politik najde a pojmenuje věci pravým jménem, měli byste mu Vy – voliči – vzdát hold už jen za tu odvahu se dobrovolně vystavit proudu odsudků jako „diskriminace“, „trest“, „nespravedlnost“ atd.