Už jsme si v jednom z dílů ukázali, že každý z nás je ve svém občanském životě někdy takovým malým politikem a jindy zase expertem. Tentokrát se podíváme na účinkování profesionálních politiků a profesionálních expertů v politice.

Politiky v politice nemáme proto, aby byli těmi největšími experty v dané oblasti. Nýbrž proto, aby si zajistili podklady, zjednodušili složitý problém na podstatné jádro, rozhodli a za své rozhodnutí nesli politickou odpovědnost.

Expert, třeba takový expert ekonomický, se nástupem do pozice ministra stává politikem, jakkoliv se sobě i nám snaží namluvit, že je pořád jen expert a že to to teď jako expert bude řídit lépe než standardní politik, protože „tomu rozumí“.

Samozřejmě orientace v problematice je významnou výhodou. Ale bez ohledu na tuto odbornost jsou jeho stupně volnosti dány především politickým zadáním. Politická zadání vychází z jeho mateřské strany. Strana má program a jeho (ne)naplňování je pod bedlivou pozorností voličů. Kdo vyrábí politické zadání pro experta? Nějaká neviditelná persona v pozadí, o jejíž existenci a motivaci máme v lepším případě jen tušení a o veřejné kontrole ani nemluvě? Nebo snad expert jedná jen na základě vlastního uvážení?

A v neposlední řadě, expert v roli politika nemá na nějaké expertní rozvažování čas. Valí se na něj tisíc a jedna jiných povinností.

Vzpomeňte si na to, až Vám bude někdo nabízet vládu odborníků. Nesmysl.