V jednom z předchozích dílů jsme rozebírali zapojení emocí do rozhodovacího procesu voliče. Ale práce na emočním nastavení budoucího potenciálního příznivce a voliče strany začíná mnohem dříve, už při volbě názvu strany.

Slova jako strana, demokratická, občanská, sociální, socialistická nebo konzervativní už nemají pro současnou dobu ty správné grády. Nehledě na to, že možných kombinací není nekonečně mnoho a ty smysluplné jsou už rozebrané. Budoucí politici a jejich marketéři tedy sahají po slovech se silnějším nábojem, slovech burcujících, slovech plných optimismu, po slovech až eufemistických.

Už pouhá „strana“ je slovo nudné. Nahraďme ho proto slovem „hnutí“. Hnutí nepáchne politikařením, zdá se být jevem spontánním, plným čisté a nefalšované upřímnosti. A jako bonus, na jeho založení stačí pár lidí, žádné petice a podobné otravné anabáze.

TOP09, tedy Tradice & Odpovědnost & Prosperita, to zní optimisticky. Na druhou stranu, potkaly jste se snad někdy se stranou „Bída, svrab a neštovice“?

ANO, tedy aliance nespokojených občanů & “Bude líp“. Chápeme, musí se přeci odlišit od stran jako „Dost bylo blahobytu, my to tady teď rozvrátíme!”.

Přísaha, Stačilo, Piráti, Motoristé. Název strany se otiskl do okamžitého étosu nebo okolností vzniku strany. Jakmile se strana chytí, značka se zabydlí na trhu a už nebude síly, která by umožnila se jí zbavit, přestože okolnosti pominuly a vypovídající hodnota o zaměření strany je zcela nulová.

Pokud aspirujete na roli voliče alespoň racionálního, nahraďte si vždy v duchu název strany nějakým neutrálním X, aby Vás ten původní název ani podprahově neovlivňoval.