Volební programy představují specifický žánr na pomezí literatury faktu, fantasy a sci-fi. Mají svoje vlastní pravidla a svůj slovník, který je nutno brát v potaz, jinak by mohlo dojít (a také zhusta dochází) k politování hodnému nedorozumění.

Uděláme, zařídíme, postavíme – formulace navozují dojem konstatování budoucích faktů, jako například „zítra v 21:15 zapadne slunce“. Omyl, správný překlad do občanské mluvy je následující: Pokud bude splněna sada nevyřčených, ale implicitně předpokládaných podmínek, pak se pokusíme všemi silami o splnění výše uvedených slibů. Těmi podmínkami jsou: dostaneme se do sněmovny, staneme se součástí vládní koalice, prosadíme si daný bod do programového prohlášení vlády a během volebního období nedojde k nepředvídatelných okolnostem, jako jsou války či pád meteoritu.

To není myšleno ani trochu ironicky. Jsou to rozumné podmínky. Nelze přece preventivně připravovat verze programů pro nejneuvěřitelnější scénáře typu Rusko rozpoutá rozsáhlý válečný konflikt nebo budoucí americký prezident zešílí. To je A, tím B samozřejmě je, že pokud takové scénáře opravdu nastanou, solidní politik by měl předstoupit před voliče a říci „Sorry, podmínky se zásadně změnily, stávající programové prohlášení musíme bohužel hodit do koše a začít znovu“.

Další samostatnou kapitolou volebních programů jsou mlhavé termíny. „Nezvýšíme daně!”. Výborně, ale jaké daně máte na mysli? Přímé, nepřímé, fyzických osob či firemní nebo snad tím myslíte nějaký koeficient ve formě složené daňové kvóty?

Chcete, vážený voliči, kvalitnější službu? Pak buďte na jedné straně realističtější při porovnávání programových cílů versus skutečnost a na straně druhé neodbytnější při konkretizaci jednotlivých slibů.