Rozlišujeme tři světy lži. Svět soukromý (rodina, přátelé), svět veřejný (vše za hranicí našich prahů) a svět politiky (především vysoké, ale nejen té). V tom světě soukromém se lež vyskytuje zřídka a pokud snad ano, jedná se ve většině o hosta nevítaného. Současně Vás ujišťuji, že necítím žádné zášti vůči těm, kdo doma lžou, až … Pokračování textu PPK #13: Tři světy lži.

Lež je vědomě vyřčená nepravda. Tak je to jednoduché. A pokud byste chtěli být krutopřísně spravedliví, pak byste se slovem "lež" šetřili jako se šafránem. Jsou k tomu přinejmenším dva dobré důvody. Za prvé: do hlavy nikomu nevidíte. Pokud nemáte silné indicie nebo snad dokonce důkazy, zachovávejte presumpci neviny. "Na žádné lánské schůzce jsem nebyl", … Pokračování textu PPK #12: Lež.

"Pane poslanče, vy přece moc dobře víte, že lžete!". Tak tuto větu můžete slyšet ve veřejném prostoru v různých obměnách, nicméně vždy obsahuje ono obvinění ze lži. Její frekvence se zvyšuje a pokud byste do České republiky spadli třeba z Měsíce a nebyli vybaveni ničím jiným než výkladovým slovníkem, museli byste nutně nabýt dojmu, že … Pokračování textu PPK #11: Od pravdy ke lži.

Angličané a Američané jsou dva národy, které rozděluje společný jazyk, říká jeden letitý bonmot. Řekli byste, že se to nás – Čechů – naštěstí netýká. Ale chyba lávky. Ke zmatení jazyka dochází i u nás. Nezřídka po chladném taktickém kalkulu či dokonce ve zlém úmyslu, ale většinou mají obě strany úmysly čisté jak lilie. Jen … Pokračování textu PPK #10: Zmatení jazyka.

Které strany jsou demokratické, jaké musí splňovat podmínky? Nabízejí se přinejmenším dvě definice: První: každá strana účastná demokratického procesu je automaticky stranou demokratickou. I třeba taková strana komunistická, která už jen svým názvem jasně cílí k demontáži demokracie nebo strana ANO, která je podnikatelským projektem jejího zakladatele. Druhá: pouze strany, které svým vnitřním fungování a … Pokračování textu PPK #09: Strany demokratické.

Protože zde nejsme na univerzitní přednášce z politologie, tak si snad mohu dovolit definici neformální a dietní: demokracie je takové uspořádání společnosti, ve kterém nikdo nezíská moci příliš mnoho a na příliš dlouhou dobu. Demokracie toho dosahuje důmyslným systémem vzájemných protivah, pojistek a zpětných vazeb a dále budováním předvídatelných institucí. Konec, více netřeba. Všimněte si … Pokračování textu PPK #08: Demokracie.

Volič porovnává formu a stav našeho současného zřízení se svým ideálem a na tomto základě se rozhoduje pro jednu z následujících strategií: Aktivní odpor. Demokracie rozhodně není jeho volba. Proto volí toho, kdo má potenciál stávající režim rozložit. Ví, co chce a jde si za tím. Aktivní rezistence. Demokracie je pro něj přežitý koncept. Její … Pokračování textu PPK #07: Jak se postavit k našemu současnému zřízení.

Rozhodně se nechci pouštět do historických exkurzí, důkladných rozborů jednotlivých společenských zřízení či se zamotat do politologické terminologie. Nicméně my všichni společně v nějakém konkrétním systému žijeme a máme k němu nějaký ten postoj. Pojďme si ho tedy ujasnit. Ideálně by si asi každý nejspíš zvolil takové zřízení, v jakém má ty nejlepší šance uplatňovat … Pokračování textu PPK #06: Společenské zřízení.

Ve hře zvané politika hrají občané a politici. Politici se ovšem politiky nerodí (na rozdíl od občanů). Než se stanou politiky, jsou nějakou dobu (byť někteří jen velmi krátce) běžnými občany. A v tom svém občanském životě dělají – jak jsme si ukázali v předchozím dílu – dělají politiku. A často i méně hezkou než … Pokračování textu PPK #05: Politici.

Politika není něco zcela odtrženého od běžného života. Politiku provozujete jak ve svém soukromém životě, tak v zaměstnání. Vaše politická rozhodnutí padají v každodenních situacích a činíte je tak nějak mimoděk. Jeden příklad za všechny: doháníte autobus, máte důležitou schůzku. Hodnotíte situaci – je silný provoz a Váš nejlepší čas na stovku v kostýmku je … Pokračování textu PPK #04: Politika.